Petr si koupil tříleté auto za 420 000 korun a při sjednání havarijního pojištění bez dlouhého přemýšlení uvedl právě tuto částku. O několik měsíců později zjistil, že pojišťovna pracuje s hodnotou 390 000 korun. Auto mezitím ztratilo část ceny, některé prvky výbavy se při posouzení nezohlednily a rozdíl začal hrát roli při výpočtu pojistného i případné škody.
Na první pohled to může působit jako drobný administrativní rozdíl. Ve skutečnosti jde o jednu z nejdůležitějších položek celé smlouvy.
Kupní cena platí hlavně u nového auta
U nového vozu se pojistná částka obvykle odvozuje od kupní ceny. Pojišťovna vychází z toho, kolik auto stálo při pořízení, případně z ceny uvedené v dostupných dokladech. Do částky se mohou promítnout také příplatkové prvky, například automatická převodovka, panoramatická střecha, pokročilé asistenční systémy nebo dražší sada kol.
Rozhodující proto není pouze základní cena modelu z katalogu. Dvě na pohled stejná auta mohou mít kvůli výbavě rozdílnou hodnotu o desítky tisíc korun.
U nového automobilu se někdy sjednává takzvaná cena nového vozidla nebo ochrana proti poklesu hodnoty. Konkrétní podmínky se liší podle pojišťovny. Takové nastavení může po určitou dobu pomoci například tehdy, když je vůz krátce po koupi odcizen nebo zničen a jeho běžná tržní cena už mezitím klesla.
Pojišťovna ovšem nepracuje s představou, že každé auto má po celou dobu stejnou cenu. Jakmile vůz zestárne, začne být důležitější jeho skutečná hodnota na trhu.
U ojetiny rozhoduje trh, ne vzpomínka na nákup
U ojetého auta se pojistná částka obvykle určuje podle obvyklé tržní ceny v České republice. Do posouzení vstupuje stáří, značka a model, počet najetých kilometrů, technický stav, výbava, způsob používání i aktuální nabídka podobných vozidel.
Cena, kterou majitel zaplatil před několika lety, proto nemusí být pro pojišťovnu směrodatná. Stejně tak nemusí stačit částka z prvního internetového inzerátu. Auto po pečlivém servisu může mít vyšší hodnotu než stejně starý vůz se zanedbanou údržbou, ale pojišťovna potřebuje hodnotu stanovit podle srovnatelných vozidel, ne jen podle přání vlastníka.
Výbava přitom není detail, který by se měl přehlédnout. Kožené čalounění, tažné zařízení, navigace z výroby nebo zimní kola mohou hodnotu zvyšovat. Naopak běžné opotřebení, poškozený lak, vysoký nájezd či známky předchozí nehody ji snižují. Při sjednávání se vyplatí uvést skutečný stav auta a uschovat doklady o významnějších úpravách nebo doplňcích.
Je to podobné jako u bytu: částka, za kterou jste ho kdysi koupili, nemusí odpovídat tomu, kolik by za něj někdo zaplatil dnes. U auta se tento rozdíl mění ještě rychleji.
Podpojištění může zkrátit plnění
Pojistná částka by měla co nejlépe odpovídat skutečné hodnotě vozidla. Když ji majitel nastaví příliš nízko, může sice platit levnější pojistné, ale při škodě riskuje krácení plnění. Tomuto stavu se říká podpojištění.
V podmínkách platných pro rok 2026 například jedna z pojišťoven považuje za podpojištění rozdíl vyšší než 15 procent mezi sjednanou pojistnou částkou a skutečnou hodnotou vozidla. Představme si auto, jehož reálná hodnota je 400 000 korun, ale ve smlouvě je uvedeno jen 320 000 korun. Rozdíl není zanedbatelný a při větší škodě může ovlivnit částku, kterou pojišťovna vyplatí.
Neznamená to, že pojišťovna automaticky vyplatí vždy přesně pojistnou částku. Ta představuje horní hranici plnění, nikoli garantovanou výplatu při každé události. Výslednou sumu ovlivní rozsah poškození, spoluúčast, případné limity a také to, zda jde o částečnou, nebo totální škodu.
Hodnotu auta se proto vyplatí po čase zkontrolovat. U rychle klesající ceny může být pojistná částka po několika letech nadhodnocená, jindy se naopak kvůli růstu cen ojetin dostane pod reálnou úroveň. Změna částky ale může znamenat i změnu pojistného.
Proč totální škoda neznamená cenu z inzerátu
Za totální škodu se obvykle považuje stav, kdy by oprava byla ekonomicky nevýhodná. Hranice se liší podle podmínek konkrétního produktu; v jednom běžném nastavení jde přibližně o 80 procent obvyklé ceny vozidla. U auta v hodnotě 400 000 korun by se tedy mohlo o totální škodě rozhodovat ve chvíli, kdy by oprava přesáhla zhruba 320 000 korun.
Při totální škodě pojišťovna zpravidla nevychází jen z ceny, za kterou by se podobné auto nabízelo v inzerátu. Od hodnoty vozidla odečítá použitelné zbytky, tedy například vrak nebo díly, které lze dále prodat. Dále se zohlední odtah a sjednaná spoluúčast.
Stejný princip se uplatňuje také při krádeži, i když v takovém případě použitelné zbytky obvykle nehrají stejnou roli. Výsledné plnění proto může být citelně nižší než částka, kterou si majitel spojoval s hodnotou auta.
Kolik stojí samotné pojištění
Cena vozidla je jen jedním z prvků, které určují roční pojistné. Pojišťovna zohledňuje také značku a model, stáří, místo provozu, způsob používání, rozsah krytí, historii škod a výši spoluúčasti. Jinak vyjde základní havarijní pojištění a jinak balíček zahrnující krádež, vandalismus, živelní události, poškození skel nebo asistenci.
Pro představu: medián roční ceny havarijního pojištění běžného vozu střední třídy v kalkulacích pro rok 2026 činí 8 562 korun. U smluv uzavřených v roce 2025 bylo 57 procent ročních pojistných pod 8 000 korun a 35 procent pod 6 000 korun. Čísla se ovšem týkají různých vozidel a nastavení, takže z nich nelze odvodit přesnou cenu pro konkrétní auto.
Výrazně ji může ovlivnit spoluúčast. Když si řidič zvolí vyšší částku, například několik tisíc korun při každé škodě, pojistné obvykle klesne. Při drobném poškození pak ale větší část nákladů zaplatí sám. U dražšího vozu může dávat smysl širší krytí, zatímco u staršího auta je třeba pečlivě zvážit, zda cena pojištění odpovídá jeho aktuální hodnotě a rozsahu rizik.
