Představme si rodinu, která vyrazila autem k moři. Otec si druhý den poranil kotník, syn dostal vysokou horečku a matka vytáhla z peněženky evropský průkaz zdravotního pojištění. V nemocnici ho přijali, ale po ošetření přišel účet za spoluúčast, léky a některé služby. Sanitka, která otce převezla z odlehlejší pláže, se do něj navíc nepromítla vůbec. Rodina nebyla podvedena. Jen zjistila, že evropský průkaz není cestovní pojištění.
Právě tady vzniká nejčastější omyl. Lidé si vezmou kartičku zdravotní pojišťovny, případně její evropskou verzi, a mají pocit, že zdravotní riziko na dovolené vyřešili. Nevyřešili. EKUZ, tedy evropský průkaz zdravotního pojištění, je užitečný dokument, ale jeho možnosti mají poměrně ostré hranice.
Co evropský průkaz skutečně zaplatí
EKUZ je zdarma a platí ve všech 27 státech Evropské unie, dále na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku a ve Spojeném království. Jeho držitel může čerpat lékařsky nezbytnou státní péči za stejných podmínek jako místní pojištěnci. To zní příjemně, dokud člověk nedodá poslední část věty: péče nemusí být bezplatná.
Jestliže místní pacienti hradí spoluúčast za návštěvu lékaře, pobyt v nemocnici nebo předepsané léky, stejnou povinnost může mít i český turista s platným průkazem. EKUZ tedy nefunguje jako univerzální vstupenka k bezplatnému ošetření. Spíš zajišťuje, aby cizinec nebyl v systému veřejné zdravotní péče automaticky v horším postavení než místní pojištěnec.
Průkaz se může hodit i lidem, kteří nejedou na dovolenou v dokonale pevném zdraví. Nezbytná péče související s chronickým nebo už existujícím onemocněním do jeho rozsahu spadat může. Totéž platí pro péči v těhotenství a při porodu, pokud je během pobytu lékařsky nezbytná. Neznamená to ale, že si člověk může naplánovat léčbu v jiné zemi a očekávat, že ji průkaz pokryje. Plánovaná léčba do této ochrany nespadá.
Velký rozdíl je také mezi státním a soukromým systémem. Soukromá ordinace nemusí evropský průkaz přijmout a její účet může pacientovi zůstat celý. Bez EKUZ nebo při ošetření mimo jeho rozsah se navíc může stát, že člověk zaplatí 100 procent nákladů předem a o případnou refundaci požádá až po návratu do České republiky. Refundace přitom neznamená automatické proplacení celé částky.
Kartička v peněžence proto není důvodem vynechat komerční pojistku. Je spíš záložní vrstvou pro situace, kdy se turista dostane do veřejného zdravotního systému v některé z uvedených zemí.
Největší účty nevznikají v ordinaci
Evropský průkaz nekryje převoz zpět do České republiky ani repatriaci. Nezaplatí také zásah horské záchranné služby. To jsou přitom události, které mohou rozpočet zatížit mnohem víc než samotné vyšetření. Zlomená ruka v městské nemocnici je nepříjemnost. Záchrana z horského terénu a následný transport domů už mohou být finančně velmi tvrdý problém.
Tady se ukazuje nepohodlná otázka: proč lidé řeší několik desítek nebo stovek korun za cestovní pojištění, ale ochotně riskují účet za transport, který se může vyšplhat na výrazně vyšší částku? Odpověď bývá prostá. Pojištění je neviditelné a dovolená má začít příjemně. Platit za možnost, že se něco pokazí, působí jako zbytečné strašení.
Jenže nemoc si nevybírá podle toho, zda je člověk na pracovní cestě, u moře nebo na víkendu v Alpách. Komerční cestovní pojištění může vedle léčebných výloh zahrnovat právě repatriaci, asistenční službu a podle sjednaných podmínek také zásah horských záchranářů. Rozhodují konkrétní limity a výluky, ne samotný nápis „cestovní pojištění“ v potvrzení.
Před odjezdem má smysl zjistit, zda pojistka počítá s aktivitami, které člověk skutečně plánuje. Lyžování, cyklistika, potápění nebo vysokohorská turistika mohou mít vlastní podmínky. Problém může nastat i u alkoholu, porušení místních pravidel nebo u zdravotních potíží, o nichž pojištěný věděl před cestou. Číst výluky není zábava, ale pár minut nad smlouvou je snesitelnější než vysvětlovat po úrazu, proč se výlet změnil v osobní finanční katastrofu.
Při nemoci v zahraničí je rozumné nejprve kontaktovat asistenční linku pojišťovny, pokud to stav dovolí. Operátor může nasměrovat pacienta k vhodnému zařízení a říct, jak postupovat s účty, lékařskými zprávami nebo převozem. V akutní situaci má samozřejmě přednost rychlá pomoc. Doklady, účtenky a zprávy od lékařů je ale dobré uchovat, protože bez nich se pozdější řešení značně komplikuje.
Aktuální evropská pravidla byla naposledy ověřena 26. srpna 2026 a jejich smysl se nemění: EKUZ pomáhá s nezbytnou státní péčí za místních podmínek, nikoli s kompletními náklady spojenými s nemocí v zahraničí. Kdo si ho vezme s sebou, dělá rozumnou věc. Kdo na něm postaví celou ochranu své cesty, spoléhá na kartičku, která nikdy neslibovala tolik, kolik od ní očekává.
