Před několika lety jsem na horské chatě sledoval, jak se jeden z hostů pokouší omluvit rodině u vedlejšího stolu. Při neopatrném pohybu shodil ze stolu tablet, který se rozbil o kamennou podlahu. Nebyla to žádná dramatická nehoda, spíš pár vteřin nešikovnosti. Přesto se během chvíle řešilo, kdo zaplatí opravu, zda zařízení vůbec půjde opravit a jestli má viník pojištění odpovědnosti. Tehdy mi znovu došlo, že na dovolené stačí opravdu málo, aby se obyčejný den změnil v nepříjemné vyjednávání.
Cestovní pojištění si většina lidí spojuje s léčebnými výlohami. To dává smysl: úraz nebo náhlé onemocnění v zahraničí mohou znamenat částky, které se běžnému cestovateli vymykají. Odpovědnost za škodu ale řeší jiný typ problému. Chrání před situací, kdy člověk nechtěně způsobí škodu někomu dalšímu – na zdraví nebo na majetku.
Může jít o sraženého lyžaře, rozbitý kus vybavení v půjčovně, poškozené zařízení v apartmánu nebo nehodu, při které se zraní jiný turista. Pojišťovna pak podle podmínek hradí oprávněný nárok poškozeného do sjednaného limitu. Neznamená to, že automaticky zaplatí každou částku, kterou po vás někdo požaduje. Posuzuje, zda za škodu skutečně odpovídáte, jak vznikla a zda se na případ nevztahuje výluka.
Limit není číslo do kolonky
Při sjednávání pojištění jsem měl dřív tendenci brát limit odpovědnosti jako jednu z mnoha položek, které je potřeba rychle odškrtnout. Dnes ho vnímám jinak. U drobné škody na kufru může stačit relativně nízké krytí, ale u vážného úrazu nebo rozsáhlejší majetkové škody se účet snadno vyšplhá mnohem výš.
Allianz Travel PLUS nabízí podle zvoleného tarifu limity odpovědnosti 1, 5 nebo 20 milionů korun. Právní výdaje mají u tohoto produktu limit 50 až 100 tisíc korun. Takové náklady mohou vzniknout při řešení sporu, komunikaci s poškozeným nebo při obhajobě nároku, který pojištěný nepovažuje za oprávněný.
Podobně se liší nabídky bankovních cestovních pojištění. V roce 2026 se u některých z nich limity odpovědnosti pohybují od 2 do 20 milionů korun. ČSOB a Komerční banka uvádějí limit 20 milionů korun, mBank 10 milionů. Samotný údaj ale nestačí. Dívám se také na to, koho pojištění zahrnuje, zda platí pro všechny členy rodiny a jaké aktivity jsou ještě považovány za běžnou rekreaci.
U rodinné dovolené bych si zkontroloval hlavně společný limit a pravidla pro děti. U sportů zase to, jestli pojištění pokrývá lyžování, jízdu na kole nebo jiné činnosti, které mohou být v některých smlouvách omezené. Vyšší limit je užitečný jen tehdy, když se vztahuje na konkrétní situaci, která nastala.
Nejhorší chvíle přichází tehdy, když člověk zjistí rozsah pojištění až po nehodě.
Auto má vlastní pravidla
Častý omyl se týká auta. Cestovní odpovědnost nenahrazuje zákonné pojištění vozidla při jízdě v zahraničí. Od 1. října 2024 navíc v Česku platí nová pravidla povinného ručení, ale ta nemění základní princip: škody způsobené provozem automobilu se řeší prostřednictvím pojištění vozidla, nikoli běžné odpovědnosti z cestovního pojištění.
Cestovní odpovědnost se také automaticky nevztahuje na škodu na vozidle, které řídíte nebo používáte. Když při půjčení auta odřete dveře o sloupek, nelze předpokládat, že vše vyřeší cestovní pojistka. Rozhodující bývá pojištění sjednané k pronájmu, případně připojištění spoluúčasti. Stejnou opatrnost bych zachoval u skútrů, čtyřkolek a dalších dopravních prostředků, u nichž se podmínky často liší podle typu vozidla i místních předpisů.
Alkohol, úmysl a další výluky
Pojištění odpovědnosti není povolenka k neopatrnosti. Mezi běžné výluky patří škody způsobené úmyslně nebo pod vlivem alkoholu či drog. Jestliže někdo po večírku usedne na elektrokolo, srazí chodce a následně se prokáže alkohol, může pojišťovna plnění odmítnout nebo výrazně omezit podle konkrétních podmínek.
Podobná pravidla se mohou týkat činností, které pojišťovna považuje za rizikové, některých soutěží nebo profesionálního sportu. U vybavení půjčeného za poplatek může zase záležet na tom, zda smlouva kryje jeho poškození. Není rozumné spoléhat na větu „mám cestovní pojištění“ bez znalosti toho, co přesně obsahuje.
Když se škoda stane, snažil bych se zachovat klid a všechno zdokumentovat. Pomohou fotografie, kontakty na svědky, záznam hotelu nebo půjčovny a stručný popis události. Poškozenému bych nesliboval konkrétní částku ani nepodepisoval uznání odpovědnosti bez konzultace s pojišťovnou. Nejde o snahu vykroutit se z povinnosti, ale o to, aby se případ řešil správně a podle skutečného rozsahu škody.
Odpovědnost za škodu vnímám jako jednu z těch položek, které na cestovním pojištění nejsou na první pohled vidět. Lékařskou péči si člověk dokáže představit, rozbitý cizí telefon nebo zraněného lyžaře už méně. Přitom právě taková událost může zasáhnout rodinný rozpočet na dlouhé roky, zvlášť když je limit nízký, případ spadá do výluky nebo se pojištění na danou činnost vůbec nevztahuje.
