Na Islandu můžete mít platný evropský průkaz zdravotního pojištění a přesto zaplatit tisíce za zásah, který vás dostane z problémů. EHIC totiž nepokrývá záchranu, převoz domů ani repatriaci a jeho platnost se vztahuje jen na veřejné poskytovatele zdravotní péče.
To je rozdíl, který se v reklamních zkratkách cestovního pojištění snadno ztratí. Island působí jako bezpečná země s kvalitní infrastrukturou, jenže mimo Reykjavík se člověk rychle ocitne v krajině, kde počasí mění podmínky během minut a nejbližší pomoc nemusí být za rohem. Stačí podceněná túra, pád na kluzké stezce nebo porucha auta uprostřed pustiny. Kdo pak zaplatí vrtulník, převoz a cestu pacienta domů?
EHIC pomáhá, ale jen v omezeném prostoru
Evropský průkaz zdravotního pojištění, známý jako EHIC nebo také evropský zdravotní průkaz, na Islandu platí. U veřejných poskytovatelů díky němu můžete čerpat nezbytnou zdravotní péči za podmínek podobných místním pojištěncům. Karta ale není univerzální platební kartou pro celé islandské zdravotnictví. U soukromého zařízení ji uplatnit nelze a bez průkazu může pacient zaplatit plnou cenu předem.
Ani veřejná péče nemusí být bezplatná. Ambulance a ambulantní ošetření mohou znamenat spoluúčast, kterou islandský systém následně nevrací. Kdo si sjedná pojistku pouze s formulací „krytí hospitalizace“, nechává si v krytí nepříjemnou mezeru. Úraz přitom často skončí právě na ambulanci: rentgenem, ošetřením rány, fixací končetiny nebo převozem do nemocnice.
Zvláštní kapitolou je zubař. Dospělí ve věku od 18 do 67 let na Islandu standardně nemají státní úhradu zubní péče a platí plnou cenu. Bolest zubu během dovolené tak může být dražší než několik nocí v levném ubytování. U cestovního pojištění se proto vyplatí zjistit, zda zahrnuje akutní stomatologické ošetření, jaký má limit a zda se nevztahuje jen na úraz, nikoli na náhlou bolest nebo zánět.
Na kartu se navíc nemohou spolehnout občané zemí mimo Evropskou unii. Výjimky se týkají některých uprchlíků a rodinných příslušníků občanů EU, běžný cestující ze třetí země však potřebuje komerční cestovní pojištění. Představa, že evropský průkaz automaticky funguje každému, kdo přilétá z Evropy, je zkrátka mylná.
Při návštěvě lékaře je rozumné ověřit, zda jde o veřejného poskytovatele, a schovat si účtenky, lékařské zprávy i doklad o zaplacení. Pojišťovna může chtít přesný popis události a bez dokumentů se z jednoduché likvidace škody stává zdlouhavé dokazování. Na cestách člověk obvykle řeší spíš počasí než administrativu, jenže právě účtenka z ordinace může později rozhodnout o tom, zda peníze dostane zpět.
Co musí pojistka pokrýt mimo ordinaci
Největší riziko Islandu neleží jen v ceně lékařského ošetření. Je v logistice. Záchrana z odlehlého místa, převoz do zdravotnického zařízení a repatriace do Česka jsou přesně ty výdaje, které EHIC nepokrývá. Pojistka proto musí výslovně zahrnovat záchranné práce, transport a návrat do vlasti, nikoli pouze léčebné výlohy po přijetí do nemocnice.
Při sjednávání se vyplatí číst konkrétní podmínky místo velkého čísla na titulní straně. Neomezený limit léčebných výloh může působit přesvědčivě, ale sám o sobě neříká nic o tom, zda pojištění platí pro zásah horské služby, pátrání, vrtulník nebo převoz z místa nehody. Podobně formulace o sportu nemusí automaticky zahrnovat trekking mimo značené trasy, jízdu na sněžném skútru, ledovcové túry nebo jiné aktivity, které si cestovatel naplánuje až na místě.
Pozornost si zaslouží i výluky spojené s alkoholem, nerespektováním pokynů záchranářů a uzavřenými cestami. Když meteorologové nebo úřady varují před nebezpečím a cestovatel přesto vyrazí, pojišťovna může zkoumat, zda nešlo o vědomé podstoupení rizika. Neznamená to, že každá nehoda v bouři automaticky propadá výluce. Znamená to ale, že rozhodují přesná slova v pojistných podmínkách, ne dojem z prodejního letáku.
Pro akutní zdravotnickou pomoc a záchranu na Islandu funguje číslo 112. Pro neakutní lékařskou radu je nonstop k dispozici linka 1700. Tato čísla je dobré mít uložená v telefonu ještě před odjezdem, stejně jako asistenční linku pojišťovny. U vážné události se nečeká na souhlas pojišťovny s přivoláním záchrany, ale jakmile to situace dovolí, je nutné asistenční službu kontaktovat a řídit se jejími pokyny.
Při porovnávání nabídek bych se díval méně na cenu a více na tři věci: zda pojistka kryje ambulantní péči a spoluúčasti, zda zahrnuje záchranu a převoz z terénu a zda umožňuje repatriaci bez podezřele nízkého limitu. Levná pojistka, která zaplatí jen nemocniční pokoj, může být na Islandu podobně užitečná jako deštník v bočním větru – vypadá jako ochrana, dokud ji člověk skutečně nepotřebuje.
