Když se třicetiletý turista při dovolené v Egyptě ponořil k vraku, měl za sebou několik kurzů a platné potápěčské oprávnění. Hloubka kolem 35 metrů mu nepřipadala výjimečná. Problém nastal až ve chvíli, kdy potřeboval ošetření a pojišťovna začala zjišťovat, zda jeho smlouva pokrývala právě takový ponor. Nešlo jen o otázku, zda měl sjednané cestovní pojištění. Rozhodovalo, do jaké hloubky se potápěl, zda použil přístroj a jestli dokázal svou kvalifikaci doložit.
U potápění se totiž běžná věta „sporty jsou pojištěné“ rychle rozpadá. Pojišťovny pracují s vlastními limity a podmínkami. Některé rozlišují potápění s instruktorem a samostatný ponor, jiné vyžadují certifikát už při překročení určité hloubky. A zatímco jedna nabídka končí na deseti metrech, další považuje za standard hranici 40 metrů. Pro klienta, který si při nákupu pojištění odškrtne pouze kolonku „potápění“, je to docela nebezpečná zkratka.
Přístrojové potápění do 40 metrů kryje Allianz Travel, ovšem pouze s platným certifikátem nebo oprávněním. Stejnou hloubku včetně uvádí u přístrojového potápění také ČSOB Pojišťovna. Na první pohled to vypadá přehledně: máte oprávnění, nepřekročíte 40 metrů a podmínka je splněna. Jenže právě slovo „platným“ může být v praxi rozhodující. Nestačí nutně tvrdit, že jste kdysi absolvovali kurz. Při řešení události může být podstatné, zda jste měli odpovídající doklad a zda odpovídal druhu ponoru.
Od 18. června 2026 zvýšila KB Pojišťovna limit rekreačního potápění z 30 na 40 metrů. Taková změna ukazuje, jak rychle se mohou parametry produktu proměnit, i když klient kupuje zdánlivě stále stejné cestovní pojištění. Kdo se řídí starou zkušeností nebo obecným srovnáním na internetu, může snadno pracovat s údajem, který už neplatí. U pojištění proto nestačí znát jméno pojišťovny. Rozhodující je konkrétní varianta a podmínky platné pro uzavřenou smlouvu.
Ještě ostřejší rozdíl je vidět u nabídek s instruktorem. AXA Assistance uvádí v základní variantě limit deset metrů, pokud se klient potápí s instruktorem. Rozšířená varianta posouvá hranici na 40 metrů, přičemž počítá s instruktorem nebo s certifikací PADI či CMAS. PVZP má v základní variantě obdobně přístrojové potápění s instruktorem do deseti metrů; po rozšíření lze dosáhnout na ponory do 40 metrů.
To není jen administrativní detail. Deset metrů může stačit začátečníkovi při seznamovacím ponoru, ale zkušenější potápěč se na stejný limit nemusí vejít ani při běžném rekreačním výletu. Instruktor navíc nefunguje jako univerzální náhrada za oprávnění. U jedné nabídky může být přítomnost instruktora podmínkou základního krytí, u jiné se bez certifikace neobejdete při hlubším ponoru. Kdo si zapamatuje jen číslo 40, přehlédne právě část, která může rozhodnout o pojistném plnění.
Samostatnou kapitolou je freediving, tedy potápění na nádech. SV pojišťovna ho řadí mezi extrémní sporty bez ohledu na dosaženou hloubku. Její standardní limit pro potápění činí 40 metrů, ale ponory nad touto hranicí vyžadují připojištění. U freedivingu však samotná hloubka podle tohoto nastavení problém neřeší. I mělký ponor může spadat do jiné kategorie než přístrojové potápění.
Právě tady se ukazuje, proč je porovnávání cestovního pojištění podle ceny zavádějící. Levnější varianta může mít potápění zahrnuté, ale jen v režimu s instruktorem a do deseti metrů. Dražší produkt zase může nabídnout vyšší limit, zároveň ale trvat na certifikaci. Rozdíl několika set korun při sjednání se pak staví proti nákladům na léčbu, převoz nebo zásah v zahraničí. Konkrétní výše těchto nákladů se liší podle situace, podstatnější je samotná otázka, zda pojišťovna událost uzná jako krytou.
Před odjezdem má smysl projít nejen přehled připojištění, ale hlavně přesné znění podmínek. Hledejte, zda se mluví o rekreačním, přístrojovém nebo nádechovém potápění, jaká platí maximální hloubka a zda je nutný instruktor či certifikát. Ověřte si také, jaký doklad budete v případě potřeby schopni předložit. Potápěčský průkaz uložený doma v šuplíku je při řešení události asi stejně užitečný jako mapa k hotelu, kterou jste nechali na letišti.
A pak přichází nepříjemná, ale praktická otázka: plánujete opravdu ponor, který jste při sjednání popsali? Jestli se z desetimetrového výletu stane sestup k vraku ve 35 metrech, nejde o drobné překročení itineráře. Mění se tím podmínky, za nichž pojištění vůbec funguje.
