Na jedné straně stojí cestovatel, který si před odjezdem koupí nejlevnější pojištění, protože „se přece nic nestane“. Na druhé straně člověk, který si před cestou do Spojených států nastaví limit léčebných výloh na desítky milionů korun a při pohledu na cenu pojistky jen pokrčí rameny. Já se čím dál víc přikláním k druhému přístupu. Ne proto, že bych čekal katastrofu za každým rohem, ale protože zdravotní péče v zahraničí dokáže být drahá i ve chvíli, kdy jde o problém, který doma považujeme za banální.
České veřejné zdravotní pojištění mimo Evropskou unii samo o sobě nestačí. V zemích mimo EU proto dává smysl komerční cestovní pojištění s co nejširším krytím. Nejde přitom jen o exotické destinace nebo nebezpečné sporty. Stačí uklouznout na mokré podlaze, dostat akutní zánět slepého střeva nebo skončit po dopravní nehodě v nemocnici, která běžně pracuje se zahraničními pacienty a účtuje jim plné sazby.
Proč nízký limit nemusí stačit
Částka na smlouvě může působit vysoká, dokud ji člověk nepřepočítá na konkrétní péči. Akutní operace v kvalitní soukromé nemocnici pro zahraničního turistu může stát přibližně 200 000 až 400 000 korun. K tomu se mohou přidat vyšetření, hospitalizace, léky, převoz do jiného zařízení nebo repatriace. Jeden vážnější zdravotní problém tak snadno spotřebuje limit, který měl původně pokrýt celý týdenní pobyt.
Právě v tom vidím největší háček levných pojistek. Člověk si koupí produkt za pár desítek korun, v aplikaci vidí několik milionů a má pocit, že je zajištěný. Jenže rozdíl mezi 2,5 milionu a 100 miliony korun není marketingová drobnost. V roce 2026 se limity léčebných výloh u pojištění připojeného ke platebním kartám pohybují právě v tomto rozpětí. Některé karty nabízejí 2,5 milionu korun, jiné až 100 milionů.
Při cestě po Evropě může být takový rozdíl méně nápadný, protože fungují evropské mechanismy a veřejné zdravotní systémy. Ani tam ale evropský průkaz zdravotního pojištění neznamená bezplatnou péči za všech okolností. Neřeší například všechny spoluúčasti, převoz domů ani zásah soukromých zařízení. Mimo Evropu se pak rozdíl mezi „nějakým pojištěním“ a skutečně vysokým limitem ukáže mnohem rychleji.
USA jako zkouška nastavení pojistky
Spojené státy jsou pro cestovní pojištění dobrým testem. Lékařské účty tam mohou být vysoké i u výkonů, které se v českém prostředí jeví jako rutinní. Hospitalizace, chirurgický zákrok nebo delší léčba proto představují riziko, které limit v řádu jednotek milionů nemusí pokrýt s potřebnou rezervou.
Některé české pojišťovací produkty dnes pro cesty do USA nabízejí léčebné výlohy až do 100 milionů korun. Taková suma neznamená, že by turista plánoval utrácet za nemocnici. Znamená spíš, že pojistka počítá i s komplikovaným průběhem, delší hospitalizací a nákladným transportem. Já osobně bych při cestě do USA sledoval nejdřív právě tento údaj a teprve potom cenu pojištění.
Vyšší limit je ale jen jedna část smlouvy. Stejně pečlivě bych četl výluky, územní platnost a podmínky asistenční služby. Pojištění může mít vysoké léčebné výlohy, ale nízký limit pro zásah horské služby, omezené krytí chronických onemocnění nebo zvláštní pravidla pro alkohol a sport. Číslo na titulní straně tedy samo o sobě nic negarantuje.
Vysoký limit bez správně nastavených připojištění je trochu jako velký kufr bez koleček: na papíře vypadá skvěle, v praxi se s ním špatně cestuje.
Pozor na skryté podlimity
Při sjednávání pojištění bych se nedíval jen na hlavní částku léčebných výloh. Některé události mohou mít vlastní podlimit, který je výrazně nižší než obecný limit. Typickým příkladem je terorismus. Produkt může mít běžné léčebné výlohy nastavené vysoko, ale pro zdravotní péči související s teroristickým činem samostatný limit 1,5 milionu korun.
Podobné rozdíly se mohou objevit u rizikových sportů, zásahu záchranářů, akutního ošetření chrupu nebo převozu pojištěného zpět do Česka. Nejde o důvod k panice ani o výzvu k pročítání každé stránky smlouvy s lupou. Stačí si před odjezdem najít několik nejpravděpodobnějších scénářů a ověřit, jak přesně je pojištění řeší.
Jinou zajímavostí jsou časově omezené nabídky. Jeden mobilní operátor například navyšuje od 1. června do 30. září 2026 limit léčebných výloh až na 10 milionů korun. Pro letní dovolenou to může vypadat lákavě, ale i tady bych zkontroloval, zda se zvýšení vztahuje na celou cestu, všechny členy domácnosti a všechny plánované aktivity. Nabídka platná jen v určitém období může snadno svést k domněnce, že vyšší ochrana trvá automaticky po celý rok.
Cena pojistky versus cena problému
Vyšší limit obvykle znamená o něco dražší pojištění, rozdíl však často nebývá úměrný částce, kterou může pojistka v krizové situaci pokrýt. U rodinné dovolené nebo delšího pobytu se vyplatí porovnat nejen cenu, ale hlavně rozsah krytí a výši spoluúčasti. Levnější smlouva s vysokou spoluúčastí může být v praxi méně výhodná než o něco dražší varianta bez ní.
Při výběru bych si položil několik jednoduchých otázek: Kam jedu? Jak dlouho tam budu? Budu lyžovat, potápět se nebo jezdit na motorce? Mám chronické onemocnění? Cestují se mnou děti? A co se stane, když budu muset zůstat v nemocnici déle, než jsem plánoval? Odpovědi často ukážou, že nejde jen o magické číslo 100 milionů, ale o kombinaci limitu, výluk, asistence a konkrétního typu cesty.
Pro běžnou dovolenou v zemi s dostupnou zdravotní péčí nemusí každý potřebovat nejvyšší možný produkt na trhu. U cesty do Spojených států, do některých asijských zemí nebo při aktivitách s vyšším rizikem bych ale na limitu nešetřil. Několik ušetřených stokorun za pojistku se může změnit v dlouhodobý finanční problém, zatímco správně nastavené krytí člověk většinou ocení právě tehdy, když ho vůbec nechtěl použít.
