Při jednom pronájmu auta jsem si při vracení všiml drobného škrábance na spodní části dveří. Nebyl skoro vidět, ale pracovník půjčovny ho našel během několika vteřin. V tu chvíli mi došlo, že otázka nezní, jestli je auto pojištěné. Důležité bylo, co přesně pojištění kryje, jak vysokou mám spoluúčast a jestli se poškození vůbec vejde do smluvních podmínek.
U auta z autopůjčovny se člověk setká s několika vrstvami ochrany. Základní odpovědnost za škodu vůči ostatním účastníkům provozu bývá součástí pronájmu, stejně jako určitá forma krytí škod na samotném voze. To ale ještě neznamená, že při nehodě nezaplatím nic. Rozhodující bývá spoluúčast, výluky a způsob, jakým půjčovna škodu vyčíslí.
Co skutečně kryje CDW a kde začíná spoluúčast
Nejčastěji se mluví o pojištění CDW, tedy ochraně pro případ poškození nebo zničení pronajatého vozu. V praxi jde spíš o omezení odpovědnosti nájemce než o klasické havarijní pojištění, jaké si sjednávám pro vlastní auto. Základní CDW může mít spoluúčast přibližně 20 000 až 50 000 korun. Při větší škodě tedy nejde o symbolickou částku.
Modelový příklad je jednoduchý: oprava vyjde na 80 000 korun a spoluúčast činí 10 000 korun. Nájemce v takovém případě hradí 10 000 korun, zbytek jde za pojištěním podle podmínek smlouvy. Jenže nabídky autopůjčoven se liší a nižší spoluúčast obvykle znamená příplatek za rozšířenou ochranu.
Často se zvlášť řeší skla, pneumatiky, zrcátka, podvozek nebo střecha. Právě tyto části mohou být ze základního CDW vyloučené, případně pro ně platí samostatný limit. V jednom aktuálním srovnání pro rok 2026 se například objevuje limit 50 000 korun na spoluúčast a samostatný limit 10 000 korun pro podvozek, pneumatiky, skla, zrcátka a střechu. Takový rozdíl se při poškození kola na výmolu projeví okamžitě.
Pozornost si zaslouží i samotné podmínky půjčovny. U vozidel určených k pronájmu se v některých havarijních podmínkách používá přirážka 150 procent k pojistnému, tedy koeficient 2,50. Neznamená to automaticky, že stejnou částku zaplatí nájemce, ale vysvětluje to, proč bývá pojištění pronajímaných vozů dražší a proč má půjčovna nastavená vlastní pravidla.
Při převzetí si proto fotím celé auto, nejen viditelné škrábance na karoserii. Zaměřuji se na kola, nárazníky, čelní sklo, střechu a spodní část vozu. Všechny nalezené vady musí být uvedené v předávacím protokolu. Několik minut s telefonem v ruce může později zabránit sporu o poškození, které už na autě bylo před mým příjezdem.
Pojištění spoluúčasti není druhé havarijní pojištění
Samostatné pojištění spoluúčasti se prodává jako doplněk k pronájmu. Na první pohled může působit jako jednoduché řešení: půjčovna mi strhne spoluúčast a pojišťovna mi ji později vrátí. Přesně tak ale postup nefunguje vždy a už vůbec nejde o plnohodnotné havarijní pojištění vozidla.
Takové pojištění obvykle nepřebírá nájemní smlouvu autopůjčovny ani neřeší škodu přímo s ní. Často musím nejprve zaplatit půjčovně a teprve potom žádat o refundaci. K tomu potřebuji doložit, co se stalo, jak byla škoda vyčíslena a že jsem částku skutečně uhradil.
Pojišťovna běžně požaduje nájemní smlouvu, předávací protokol, zápis o poškození, fotodokumentaci, vyčíslení škody a doklad o úhradě spoluúčasti. Bez některého dokumentu se vyřízení může protáhnout nebo může vzniknout problém s uznáním nároku. Schovávám si proto smlouvu, účtenky, e-maily i fotografie, dokud není celá věc uzavřená.
Největší past vidím ve výlukách. Některé produkty nekryjí škody vzniklé porušením podmínek pronájmu, jízdou po nezpevněných cestách, pod vlivem alkoholu nebo použitím auta jiným než uvedeným řidičem. Někdy se ochrana nevztahuje na určité státy, typy vozidel nebo dlouhodobější nájem. Rozhoduje přesné znění pojistných podmínek, ne reklamní označení typu „kompletní ochrana“.
Před podpisem si proto ověřuji hlavně výši limitu, seznam vyloučených částí vozidla, způsob dokazování škody a okamžik, kdy pojištění začíná platit. U dražšího auta může být nízký limit nedostatečný. U levnějšího pronájmu zase nemusí dávat smysl připlácet za několik překrývajících se produktů, jejichž podmínky se navzájem liší.
Když dojde k nehodě, volám nejdřív půjčovně a podle situace také policii. Auto neopravují na vlastní pěst ani bez souhlasu neuzavírám dohodu s druhým řidičem. Fotím místo, poškození i okolí a zapisuji si čas a průběh události. U malého škrábance se může zdát takový postup přehnaný, ale právě drobná škoda bývá nejčastějším důvodem, proč lidé podcení dokumentaci. A podpis na předávacím protokolu pak může mít větší váhu než dlouhé vysvětlování u přepážky.
