Kolik byste zaplatili za pojištění nového auta, kdyby vám ho někdo ukradl, poničil při nehodě nebo zničilo krupobití? Odpověď se může lišit o desítky tisíc korun ročně, přestože se na první pohled ptáte na jedinou věc: kolik stojí havarijní pojištění.
Průměrná cena havarijního pojištění osobního auta v roce 2026 dosahuje 8 920 korun ročně. To je částka, která může působit rozumně, ovšem průměr v tomto případě zakrývá poměrně široké rozpětí. U osobních automobilů se ceny pohybují přibližně od 2 800 do 27 900 korun za rok. A u vozů vyšší třídy mohou vystoupat ještě výš.
Pro majitele nového auta je proto důležitější než samotný průměr zjistit, do které cenové skupiny jeho vůz spadá. Nové malé auto se může pojistit za částku kolem několika tisíc korun, zatímco větší SUV, elektromobil nebo luxusní sedan si řeknou o výrazně vyšší pojistné. Stejná pojišťovna přitom může u dvou sousedních modelů nabídnout odlišnou cenu.
Nová Škoda za tisíce, Mercedes za desítky tisíc
Dobrou představu dávají modelové kalkulace pro nové vozy. U Škody Fabia vychází celoroční havarijní pojištění na 8 409 korun. Výpočet počítá s variantou all-risk, tedy širokým krytím různých typů škod, a spoluúčastí 10 000 korun. Majitel takového vozu se pohybuje velmi blízko současného průměru.
U nové Škody Octavia už cena stoupá na 11 822 korun ročně. Rozdíl proti Fabii činí více než 3 400 korun, a to při stejných základních podmínkách. Nejde tedy jen o to, že Octavia bývá dražší při nákupu. Vyšší hodnota vozu se promítá také do částky, kterou pojišťovna v případě totální škody nebo krádeže vyplácí.
Ještě výraznější skok přichází u SUV. Nová Škoda Karoq vychází na 14 773 korun ročně. Elektromobil Hyundai Kona Electric pak na 16 861 korun. U elektromobilů může hrát roli nejen cena samotného vozu, ale i nákladnost některých oprav. Poškození baterie nebo specifických elektrických komponentů není srovnatelné s běžnou výměnou několika plechových dílů.
Na opačném konci stojí vozy vyšší třídy. U Mercedesu-Benz E-třídy dosahuje modelová cena 37 626 korun ročně. To už není položka, kterou by šlo bez přemýšlení přihodit k leasingu a povinnému ručení. Za několik let může pojistné představovat částku, za niž by se dala koupit ojetina, přestože se za celou dobu nemusí stát jediná nehoda.
Tady se ukazuje slabina jednoduchých rad typu „počítejte s deseti tisíci ročně“. Pro Fabii mohou být přibližně trefné, pro dražší SUV už nikoli a pro prémiový sedan jsou zavádějící. Průměr je užitečný jako orientační bod, nikoli jako nabídka pro konkrétního řidiče.
Rozhodující není jen katalogová cena. Pojišťovna zohledňuje také věk a zkušenosti řidiče, místo bydliště, dosavadní škodní průběh, zabezpečení vozidla nebo způsob jeho používání. Jinak může vyjít nabídka pro zkušeného řidiče z menší obce a jinak pro mladého majitele, který parkuje vůz na rušné ulici ve velkém městě.
Na kalkulaci se podepisuje i spoluúčast. Částka 10 000 korun znamená, že při každé pojistné události nese část škody řidič sám, zatímco pojišťovna začne plnit až nad tuto hranici podle konkrétních podmínek. Vyšší spoluúčast zpravidla snižuje roční pojistné, ale při poškození vozu může nepříjemně zasáhnout rozpočet. U nového automobilu za stovky tisíc korun může působit desetitisícová spoluúčast snesitelně. U drobnějších škod však pojištění nepomůže vůbec.
Levnější pojistka může mít dražší podmínky
Nejlevnější nabídka nemusí být skutečně nejvýhodnější. Rozhoduje, zda kryje pouze havárii, nebo také krádež, vandalismus, živly a poškození zaparkovaného vozidla. Rozdíly bývají schované ve výlukách, limitech a způsobu výpočtu škody.
U nového automobilu je citlivá hlavně otázka, jak pojišťovna stanoví hodnotu vozu po totální škodě. Některé smlouvy pracují s aktuální obvyklou cenou, která po měsících a letech klesá. Jiné mohou za určitých podmínek nabídnout ochranu pořizovací ceny nebo doplatek do hodnoty nového vozu. Takové rozšíření ale nebývá zadarmo a nemusí platit po celou dobu financování.
Pozornost si zaslouží také rozdíl mezi all-risk variantou a užším balíčkem. Široké krytí může zahrnovat více rizik, ovšem ani ono neznamená automatickou úhradu každého poškození. Záleží na zabezpečení auta, dodržení povinností řidiče i přesném znění smlouvy. V reklamě se snadno přehlédne, že některé situace mají samostatný limit nebo vlastní spoluúčast.
U nového auta financovaného úvěrem či leasingem navíc nemusí být havarijní pojištění dobrovolnou volbou. Financující společnost ho často vyžaduje po celou dobu splácení. Řidič pak neporovnává jen cenu pojistky, ale také to, zda smlouva odpovídá požadavkům financování. Ušetřit několik stovek korun ročně na příliš úzkém krytí se v takové situaci může změnit v problém při vážné škodě.
Čísla pro rok 2026 naznačují, že běžné nové auto bude stát na havarijním pojištění zhruba kolem osmi až patnácti tisíc korun ročně, pokud se bavíme o modelech podobných Fabii, Octavii nebo Karoqu a o srovnatelném rozsahu krytí. Elektromobil se v uvedeném příkladu dostává nad šestnáct tisíc. Prémiový vůz už překonává hranici 37 tisíc korun.
To je rozdíl, který se během pěti let nasčítá na více než 180 tisíc korun, aniž by řidič získal jediný nový díl nebo kilometr navíc. Právě proto má smysl vyžádat si nabídku podle konkrétního modelu, výbavy a řidiče, ne podle obecné tabulky. Když jsem si podobné rozdíly přepočítal vedle měsíční splátky auta, nejpřekvapivější nebyla částka za Fabii, ale rychlost, s jakou pojistné narůstá u větších a dražších vozů.
Při porovnání nabídek je dobré sledovat roční cenu, spoluúčast, rozsah krytých rizik, limity a způsob ocenění vozidla po škodě. Teprve potom je jasné, zda levnější pojistka skutečně šetří peníze, nebo jen přesouvá větší část rizika na majitele nového auta.
