Petr zaparkoval nové auto před domem v pátek večer. V sobotu ráno zbylo na místě jen několik skleněných střepů a prázdné místo mezi dvěma vozy. Auto stálo při nákupu milion korun, jenže po několika letech už jeho hodnota pochopitelně nebyla stejná. Když se Petr dozvěděl, jakou částku mu pojišťovna vyplatí, přišlo druhé překvapení: na nové auto mu peníze nestačily ani zdaleka.
Právě tady se ukazuje rozdíl mezi běžným havarijním pojištěním a připojištěním GAP. Havarijní pojištění při krádeži zpravidla vychází z obvyklé ceny vozidla v době, kdy zmizelo. Ne z částky na původní faktuře, ne z ceny podobného nového modelu v autosalonu. Zohledňuje se pokles hodnoty auta a od výsledné částky se odečte spoluúčast. GAP má tento propad vyrovnat a doplatit rozdíl do pořizovací ceny.
Na papíře to působí jednoduše. Auto stálo milion korun a v den krádeže má cenu 700 tisíc. Havarijní pojištění při spoluúčasti deset procent vyplatí 630 tisíc korun. GAP pak doplatí zbývajících 370 tisíc. Celkem se tak pojistné plnění dostane na původní pořizovací cenu.
Jenže právě slovo „doplatí“ svádí k příliš pohodlnému výkladu. GAP není kouzelná obálka s penězi, která automaticky smaže každý rozdíl. Rozhodují limity, stáří vozidla, délka pojištění, způsob výpočtu i výluky. Kdo si přečte jen reklamní větu o ochraně hodnoty nového auta, může být při škodě nepříjemně překvapen.
U jednoho z nabízených produktů lze GAP sjednat pro osobní a užitková vozidla do 3,5 tuny, která nejsou starší než 36 měsíců. Smlouva trvá tři roky. Maximální plnění může dosáhnout 55 procent pořizovací ceny, nejvýše však 1 100 000 korun. To je podstatný detail. U dražšího vozu nemusí připojištění pokrýt celý rozdíl, i když se auto krátce po koupi výrazně znehodnotí.
Jiný produkt pracuje s pevně stanoveným procentem obvyklé ceny vozu. V prvním roce může vyplatit deset procent, ve druhém roce patnáct procent, ve třetím roce dvacet procent a ve čtvrtém a dalších letech 25 procent. Současně má limit 100 000 korun. Stejný název připojištění tedy ještě neznamená stejnou ochranu. Dvě smlouvy mohou řešit krádež podobným způsobem, ale v praxi přinést dost odlišné částky.
To je důvod, proč má smysl porovnat GAP s cenou samotného auta, jeho očekávaným poklesem hodnoty a délkou plánovaného vlastnictví. U úplně nového vozu bývá rozdíl mezi pořizovací a tržní hodnotou citelný už v prvních letech. U staršího auta může být připojištění omezené stářím nebo už nemusí dávat stejný smysl. Rozhodnutí by nemělo stát jen na pocitu, že krádež je nepravděpodobná. Stačí, že by její finanční dopad byl pro domácnost příliš tvrdý.
Nepříjemná otázka zní: Nekupujeme si u GAP pojištění hlavně klid, který má příliš mnoho podmínek? Někdy ano. Připojištění může být drahé vzhledem k tomu, jak často člověk podobnou událost řeší, a poctivé posouzení se bez přečtení smlouvy neobejde. Jenže klid má v tomto případě konkrétní finanční hodnotu. Jestli auto stálo milion korun a rodina by po krádeži dokázala bez potíží doplatit několik set tisíc na náhradní vůz, GAP pro ni možná nebude zásadní. Pro člověka, který by takovou ztrátu musel řešit novým úvěrem, může být rozdíl velmi praktický.
Při sjednání se proto vyplatí hledat hlavně odpovědi na několik konkrétních otázek. Do jakého stáří lze pojištění uzavřít? Jak dlouho trvá? Počítá se plnění z pořizovací ceny, nebo z obvyklé ceny? Je limit vyjádřen procentem, pevnou částkou, případně obojím? Odečítá se spoluúčast jen z havarijního pojištění, nebo nějakým způsobem ovlivní i doplatek GAP? A vztahuje se ochrana pouze na krádež, nebo také na totální škodu po nehodě?
Podmínky mohou řešit i doklady k vozidlu, zabezpečení, způsob jeho užívání nebo situace, při nichž pojišťovna plnění krátí či neposkytne. Tady se vyplatí nebýt pasivním zákazníkem, který jen kývne na nabídku připojištění při podpisu smlouvy. Stačí si nechat vysvětlit jeden modelový výpočet přesně pro vlastní auto. Čísla bývají výmluvnější než věta o ochraně před poklesem hodnoty.
Při krádeži se nejdřív řeší plnění z havarijního pojištění podle hodnoty vozu v daném okamžiku a podle sjednané spoluúčasti. Teprve na něj navazuje GAP, který podle pravidel konkrétní smlouvy dorovnává rozdíl. Člověk tak neřeší dvě oddělené škody, ale jeden finanční problém rozdělený mezi dvě pojištění. A právě v tom se skrývá jeho užitek i největší past: nestačí vědět, že GAP existuje, je třeba vědět, kolik skutečně zaplatí.
