Když se po silném otřesu objeví na zdi domu dlouhá prasklina, majitel obvykle sáhne po pojistné smlouvě s jedinou otázkou: zaplatí to pojišťovna? Odpověď se nedá vyčíst z názvu produktu ani z věty, že jde o pojištění domu, bytu nebo domácnosti. Zemětřesení totiž není automatickou součástí každého běžného pojištění majetku.
Rozhoduje konkrétní rozsah krytí a pojistné podmínky. Někde patří zemětřesení mezi základní živelní rizika, jinde se objevuje až v rozšířené variantě nebo vůbec. Smlouva, která kryje požár, vichřici, krupobití či vodovodní škody, proto sama o sobě ještě neznamená ochranu před otřesy půdy. Spoléhat na obecné označení „pojištění nemovitosti“ je podobné jako koupit si jízdenku bez kontroly cílové stanice. Někam vás dopraví, ale možná ne tam, kam potřebujete.
Zemětřesení může být základní, ale není to pravidlo
Na českém trhu existují produkty, v nichž je zemětřesení součástí základního rozsahu pojištění majetku. U některých pojištění bytu se uvádí přímo mezi krytými nebezpečími. To ale neumožňuje přenést stejné krytí na všechny smlouvy. Dvě pojistky se stejným názvem mohou mít odlišné limity, výluky i podmínky pro vznik nároku na plnění.
Pojistitelé navíc nemusí za zemětřesení považovat každý citelný otřes. Jedna z používaných definic pracuje s minimální intenzitou šestého stupně makroseismické stupnice EMS 98 v místě pojištění. Slabší otřesy tedy mohou zůstat mimo pojistné krytí, i když je lidé v domě zaznamenají a na první pohled vypadají jako příčina škody.
To je nepříjemný detail, který se při sjednávání často ztratí mezi formulacemi o živelních rizicích. Člověk si zapamatuje slovo „zemětřesení“, ale přehlédne podmínku, jak silné musí být. Rozdíl mezi pocitem, že se dům zachvěl, a uznanou pojistnou událostí může být v takové chvíli zásadní.
Co všechno může ovlivnit výplatu
První otázkou je limit plnění. Ten určuje horní hranici, do které pojišťovna škodu uhradí. U nemovitosti s vysokou hodnotou může být nízký limit stejně problematický jako úplná absence krytí. Pokud otřesy poškodí konstrukci, střechu, příčky i vybavení, náklady se mohou rychle nasčítat. Limit přitom nemusí být shodný pro stavbu, domácnost a jednotlivé druhy majetku.
Druhou položkou je spoluúčast. Část škody zůstává na pojištěném a její výše může být stanovena pevnou částkou nebo procentem. U rozsáhlejšího poškození nemusí působit dramaticky, u menších prasklin však může znamenat, že pojistné plnění nepřijde vůbec nebo bude jen symbolické.
Pozornost si zaslouží také územní výluky a samotné posouzení místa pojištění. Pojišťovna může riziko hodnotit podle lokality, geologických podmínek nebo zařazení do rizikové zóny. Nemovitosti v nejvyšší, čtvrté rizikové zóně jsou u některých produktů označené jako extrémně rizikové a nelze je pojistit.
To může působit nespravedlivě. Majitel nemovitosti si rizikovou polohu nevybral včera při podpisu smlouvy a často nemá možnost dům přestěhovat. Pojišťovna však neprodává jistotu za každou cenu. Cena i dostupnost krytí se odvíjejí od toho, jak pravděpodobná a nákladná by pojistná událost mohla být.
A pak přijde chvíle, kdy se ukáže, co přesně stálo v podmínkách.
Proč nestačí zeptat se jen na cenu
Při výběru pojištění se lidé často soustředí na roční pojistné. Je to pochopitelné, protože cenu lze snadno porovnat. U zemětřesení však levnější varianta může znamenat užší krytí, vyšší spoluúčast nebo limit, který neodpovídá skutečné hodnotě majetku. Rozhodující proto není jen otázka „kolik to stojí“, ale hlavně „co se stane, když otřes opravdu přijde“.
Před podpisem smlouvy je rozumné ověřit, zda je zemětřesení uvedené přímo mezi pojištěnými nebezpečími, jaká minimální síla otřesů se vyžaduje a zda se podmínka posuzuje v místě pojištění. Stejně podstatný je limit plnění, spoluúčast a případná územní výluka. Pokud je formulace nejasná, nestačí spoléhat na obecné ujištění pracovníka nebo na reklamní označení produktu. Rozhodující bude text smlouvy a pojistných podmínek.
Zvláštní pozornost si zaslouží rozdíl mezi pojištěním nemovitosti a pojištěním domácnosti. Otřesy mohou poškodit samotnou stavbu, ale také nábytek, elektroniku, kuchyňské vybavení nebo jiné věci uvnitř. Každá část majetku může být posuzována v jiném produktu a s jiným limitem. Kdo chrání jen byt jako stavební jednotku, nemusí tím automaticky chránit celý obsah domácnosti.
Nepříjemná otázka proto zní: Chceme skutečné krytí, nebo jen pocit, že nějakou pojistku máme? Druhá možnost bývá levnější a pohodlnější, dokud se nic nestane. Po zemětřesení už ale na dojmu nezáleží. Zůstane smlouva, její výluky, stanovená intenzita otřesů a částka, kterou je pojišťovna skutečně povinna uhradit.
U běžné nemovitosti v oblasti s nízkým rizikem může být zemětřesení v základním balíčku a majitel nemusí sjednávat nic navíc. Jinde bude nutné hledat rozšířené pojištění, případně se smířit s tím, že komerční krytí nebude dostupné. Stejná otázka se proto nedá zodpovědět jednou větou pro všechny domácnosti. Správná odpověď je ukrytá v konkrétní pojistce, v mapě rizik a v několika nenápadných řádcích, které lidé čtou obvykle až po události.
