Dva lidé stejného věku, se stejným příjmem a podobně vysokou pojistnou částkou mohou za životní pojištění platit výrazně rozdílnou cenu. Jeden nekouří několik let, druhý si zapálí jen občas. Z pohledu pojišťovny však nemusí jít o dvě téměř totožné situace. Kouření se promítá do odhadu zdravotního rizika, a tím i do pojistného, výluk a někdy také do podmínek pro přiznání slevy.
Největší omyl vzniká u představy, že pojišťovna rozlišuje jen mezi člověkem, který vykouří krabičku denně, a nekuřákem. Ve skutečnosti může být za kuřáka považován i klient, který používá nikotin jiným způsobem nebo si cigaretu dá pouze příležitostně. Rozhodující bývá definice v konkrétní smlouvě a zdravotním dotazníku.
Co pojišťovna považuje za kouření
V jedné ze smluvních definic se za kuřáka považuje každý, kdo v posledních 12 měsících užíval nikotin. Nejde přitom pouze o klasické cigarety. Do stejné kategorie mohou spadat elektronické cigarety, doutníky, dýmky i žvýkací tabák. Klient, který přestal kouřit před půl rokem, tedy nemusí mít nárok na nekuřáckou sazbu, i když už cigarety nekupuje a sám se považuje za bývalého kuřáka.
Právě časový limit je při sjednávání zásadní. Nestačí odpovědět podle toho, jak člověk kouří právě teď. Dotazník se obvykle ptá na určité období zpětně a pojišťovna může později porovnávat uvedené informace s dokumentací nebo okolnostmi pojistné události. Zamlčený nikotinový návyk proto není drobnost, kterou lze bez následků přehlédnout.
Některé produkty jsou v tomto směru mírnější. V roce 2026 se objevilo nastavení, podle něhož se u vybraných smluv nerozlišuje kuřák a nekuřák, pokud klient nepřekročí stanovenou hranici užívání nikotinu a současně nemá další zdravotní komplikace. Nejde však o obecné pravidlo pro celý trh. Rozhoduje konkrétní produkt, jeho podmínky a přesné znění otázky v žádosti.
Jak velký může být rozdíl v ceně
Čísla ze staršího sazebníku ukazují, že nejde jen o symbolické zdražení. Koeficient pro kuřáka tam činil 1,40, zatímco pro nekuřáka 0,85. Po přepočtu vycházela kuřácká sazba přibližně o 65 procent vyšší. U pojistného 1 000 korun měsíčně by podobný poměr znamenal rozdíl zhruba 650 korun, pokud by ostatní parametry smlouvy zůstaly stejné.
Takový výpočet není univerzální ceník. Konečnou cenu ovlivňuje věk, výše pojistné částky, délka pojištění, povolání, sportovní aktivity, zdravotní stav i rozsah krytých rizik. Kouření ale může působit jako výrazný násobitel, který se přidá k ostatním faktorům. U dlouhodobé smlouvy se pak rozdíl nasčítá do desítek tisíc korun.
Pojišťovna tím nehodnotí morální stránku kouření. Zajímá ji pravděpodobnost, že během trvání smlouvy nastane závažné onemocnění, invalidita nebo úmrtí. Dlouhodobí kuřáci se podle uváděných statistických odhadů v průměru dožívají o 10 až 15 let méně než nekuřáci. Vyšší riziková sazba je proto součástí pojistného výpočtu, nikoli pokuta za konkrétní životní styl.
Rozdíl se nejvíce projeví u rizikového životního pojištění, kde se platí hlavně za krytí smrti, invalidity nebo vážných nemocí.
Sleva za zdravý životní styl má vlastní pravidla
Ani nekuřácká sazba nemusí automaticky znamenat nárok na každou dostupnou slevu. U jednoho produktu je podmínkou zdravého životního stylu, aby klient dva roky nekouřil a současně měl BMI mezi 19 a 27. Kdo přestal před osmnácti měsíci, může být při běžném posouzení blízko nekuřáckému klientovi, ale na konkrétní zvýhodnění ještě nedosáhne.
BMI navíc není jediným zdravotním kritériem, které může pojišťovna sledovat. Vstupní posouzení může zahrnovat výšku a hmotnost, krevní tlak, prodělaná onemocnění, užívané léky nebo rodinnou anamnézu. Dvě osoby, které nekouří stejně dlouho, tak mohou dostat odlišnou nabídku.
Při sjednávání se vyplatí rozlišovat mezi třemi situacemi: aktivním kuřákem, člověkem, který s kouřením nedávno skončil, a bývalým kuřákem splňujícím delší abstinenční lhůtu. Každá z nich může mít jiný dopad na sazbu i na případnou slevu. Zapsat do dotazníku pouze slovo „nekuřák“ bez dalšího vysvětlení bývá riskantní, pokud formulář pracuje s obdobím posledních měsíců nebo let.
Co hrozí při zatajení kouření
Zamlčení kouření může mít následky ve chvíli, kdy pojišťovna řeší pojistnou událost. Podle okolností může plnění snížit, odmítnout, nebo od smlouvy odstoupit. Výsledek se odvíjí mimo jiné od toho, jak velký byl rozdíl mezi skutečně zaplaceným pojistným a částkou, kterou by klient platil při správně uvedených údajích.
Představme si člověka, který uvede, že nekouří, přestože nikotin užívá, a později uplatní nárok kvůli vážnému onemocnění. Neznamená to automaticky, že pojišťovna plnění vždy zamítne. Znamená to ale otevření otázky, zda nesprávná odpověď ovlivnila přijetí rizika nebo výši pojistného. Právě tehdy se z několika ušetřených stokorun měsíčně může stát spor o podstatně vyšší částku.
Při změně návyku je rozumné oznámit pojišťovně, že klient přestal kouřit, ale zároveň se nevyplatí předpokládat okamžité zlevnění smlouvy. Některé pojišťovny změnu sazby neprovádějí automaticky, jiné vyžadují splnění stanovené lhůty nebo nové posouzení. Podmínky se mohou lišit i u smluv uzavřených u stejné společnosti v různých obdobích.
Pojištění se proto vyplatí posuzovat podle konkrétní definice kuřáka, ne podle běžného významu tohoto slova. Jedna cigareta před několika měsíci, elektronická cigareta i pravidelné užívání nikotinových sáčků mohou v různých smlouvách znamenat něco jiného.
