Martin si po ťukanci na parkovišti oddechl. Auto měl havarijně pojištěné, škoda nebyla nijak dramatická a pojišťovna ji vyřešila bez větších průtahů. O několik měsíců později mu ale přišlo nové předpisné pojistného, které bylo vyšší, než čekal.
První myšlenka? Že se pojišťovna spletla. Jenže za zdražením stál malus, tedy zhoršení škodního průběhu po vyplacené škodě. U havarijního pojištění se s ním můžete setkat podobně jako u povinného ručení, pravidla však nejsou u všech pojišťoven stejná.
Co malus vlastně znamená
Bonus je odměna za roky bez škody. Malus funguje opačně: po rozhodné škodě může pojišťovna započítat horší průběh a upravit cenu pojistky směrem nahoru. Nejde přitom o jednorázovou pokutu, kterou byste zaplatili hned po nehodě. Často se projeví až při přepočtu dalšího pojistného období.
Rozhodující bývá, zda pojišťovna za škodu skutečně vyplatila pojistné plnění. Samotné nahlášení události tedy nemusí automaticky znamenat malus. Význam má také to, jak konkrétní smlouva rozlišuje jednotlivé typy škod.
U některých havarijních pojistek se do malusu nezapočítává poškození způsobené živlem, vandalismem nebo krádeží. Rozhodnou škodou bývá hlavně havárie, při níž pojišťovna vyplatí plnění. Když vám například kroupy promáčknou střechu nebo někdo poškrábe dveře klíčem, může se taková událost posuzovat jinak než nehoda z vlastní viny.
Tohle je přesně část podmínek, kterou lidé často přeskočí. Člověk si přečte, že má pojištění „proti všem rizikům“, a dál už smlouvu nezkoumá. Jenže právě výjimky a pravidla pro škodní průběh mohou později rozhodnout o stovkách či tisících korun.
Kdy se vyšší cena projeví
U ČSOB se malus promítá do pojistného od začátku následujícího pojistného období. Když pojišťovna zjistí škodu později, může pojistné zpětně navýšit až o 20 procent. Neznamená to, že by se tak stalo při každé události, ale možnost zpětného přepočtu může přijít ve chvíli, kdy už považujete případ za uzavřený.
Časování proto někdy působí matoucím dojmem. Nehoda se stane v lednu, oprava proběhne v únoru a vyšší platbu uvidíte třeba až při výroční obnově smlouvy. Mezitím můžete snadno nabýt dojmu, že se nic dalšího nestane.
Podobně se může změnit cena při přechodu k jiné pojišťovně. Malus se totiž neváže jen na konkrétní automobil, ale na pojistníka nebo provozovatele. Když prodáte staré auto a pojistíte nové, předchozí škodní historie tím obvykle nezmizí. A pokud změníte pojišťovnu, nová smlouva může váš dosavadní průběh zohlednit.
Auto tedy není jediný „nositel“ historie. Pojišťovna se dívá také na člověka, který smlouvu uzavírá, případně na provozovatele vozidla. Přepsání auta na jiného člena rodiny proto nemusí být jednoduchá cesta, jak se malusu vyhnout, a může mít i další právní nebo pojistné důsledky.
Jak velký malus může být
U smluv s klasickou stupnicí může jedna rozhodná škoda odečíst až 24 měsíců bezeškodního průběhu. To zní poměrně mírně, jenže dopad záleží na tom, kde se na stupnici právě nacházíte a jak vysokou slevu jste si už vybudovali.
Jedna používaná stupnice například pracuje se škodným průběhem od minus jednoho do minus dvanácti měsíců, kde malus činí 25 procent. Při průběhu minus třináct až minus čtyřiadvacet měsíců může dosáhnout 50 procent. U průběhu minus 49 měsíců a více se dostává až na 150 procent.
Takové hodnoty se vztahují ke konkrétním pravidlům dané stupnice, nikoli automaticky ke každé havarijní pojistce na trhu. Přesto dobře ukazují, proč může jedna škoda ovlivnit cenu citelněji, než řidič čeká. Kdo měl dlouhé roky výhodný bonus, může o jeho část přijít jedinou nehodou.
Představte si to jako schody. Několik let po nich pomalu stoupáte nahoru a získáváte slevu. Pak přijde jeden špatný večer, mokrá silnice a špatně odhadnutá zatáčka. Dolů se nesvezete vždy až na začátek, ale pár schodů ztratíte téměř jistě, pokud to vaše smlouva umožňuje.
Ne každá pojišťovna používá klasický bonus a malus
Název malus může působit, jako by všechny pojišťovny používaly stejnou tabulku. Tak tomu ale není. Allianz například u autopojistění nepoužívá klasickou samostatnou stupnici bonus/malus. Škodní historii započítává přímo do výsledné ceny podle délky pojištění, počtu, druhu a roku škod.
Pro klienta to znamená, že nemusí vidět jasný údaj typu „malus 25 procent“. Cena může jednoduše vyjít vyšší kvůli tomu, co se stalo v předchozích letech. Z pohledu peněženky je výsledek podobný, mechanismus se však liší.
Při sjednávání nové smlouvy se proto nevyplatí porovnávat jen základní sazbu nebo nejvyšší možnou slevu. Dvě pojišťovny mohou stejnou škodu vyhodnotit rozdílně. Jedna ji započítá do pevné stupnice, druhá ji promítne do individuální kalkulace a třetí ji při určitém typu krytí nemusí považovat za rozhodnou vůbec.
Kdy se vyplatí škodu nahlásit
U menšího poškození stojí za úvahu, zda je nahlášení opravdu výhodné. Spočítejte si nejen opravu a spoluúčast, ale také možné zdražení pojistného v dalších obdobích. U dražší opravy může být pojistné plnění jasnou volbou, u drobného škrábance už nemusí vycházet stejně dobře.
Nejde ale o doporučení škodu zatajit. Pojistné podmínky mohou stanovit oznamovací povinnost a její nesplnění může způsobit další komplikace. Rozumnější je požádat pojišťovnu o konkrétní dopad: jak se událost započítá, kdy se změna ceny projeví a zda by se změnila i při opravě z vlastních peněz.
Ptejte se také na ochranu bezeškodního průběhu, pokud ji smlouva nabízí. Některá připojištění nebo varianty produktu mohou dopad jedné škody zmírnit, ale podmínky se liší a ochrana nemusí platit pro každou situaci. Rozhoduje drobný text u konkrétního balíčku, ne reklamní název na první straně nabídky.
Když vám pojišťovna oznámí vyšší pojistné, porovnejte staré a nové údaje. Zkontrolujte, zda se změnil škodní průběh, rozsah krytí, spoluúčast nebo třeba hodnota vozidla. Malus může být příčinou, ale někdy za zdražením stojí více změn najednou.
Nejlepší chvíle pro kontrolu není až po nehodě. Stačí si při sjednání poznamenat, jak se započítávají havárie, živelní události, vandalismus a krádeže. Až pak budete stát s poškozeným autem u servisu, nebudete pravidla luštit mezi dvěma telefonáty a mokrým deštěm za límcem.
