Auto za milion korun může po několika měsících ztratit na hodnotě stovky tisíc, i když je stále téměř nové. Při totální škodě nebo krádeži pak běžné havarijní pojištění obvykle vyplatí aktuální tržní cenu, nikoli částku, kterou jste za vůz skutečně zaplatili.
Rozdíl mezi pořizovací cenou a současnou hodnotou může být nepříjemně vysoký. Kombinace havarijního pojištění a připojištění GAP proto dává smysl hlavně řidičům, kteří chtějí tento propad pokrýt.
Co GAP skutečně řeší
Havarijní pojištění chrání auto před poškozením, zničením nebo krádeží podle sjednaných podmínek. Když pojišťovna vyhodnotí škodu jako totální, stanoví hodnotu vozidla těsně před událostí. Ta bývá nižší než původní pořizovací cena, protože auto mezitím ztratilo část hodnoty.
GAP tento rozdíl dorovnává. Při totální škodě nebo krádeži může doplatit částku mezi původní pořizovací cenou a aktuální tržní hodnotou vozu. Bez platného havarijního pojištění však GAP obvykle nefunguje. Nejde tedy o samostatnou náhradu za havarijní pojištění, ale o jeho doplněk.
Představme si nové auto za 1 000 000 korun. Po roce může mít podle konkrétního modelu a trhu výrazně nižší hodnotu. Jestliže havarijní pojištění vyplatí například jen aktuální cenu a rozdíl činí 370 000 korun, může právě takovou částku pokrýt GAP, včetně krytí spoluúčasti podle nastavení produktu. U podobného příkladu je dobře vidět, proč nejde jen o drobný příplatek k pojistce.
Pro koho má připojištění největší význam
Nejčastěji ho ocení majitelé nových vozů, kteří si auto pořídili za vyšší částku nebo ho financují úvěrem či leasingem. Když auto krátce po nákupu zmizí nebo je zničené, může pojistné plnění z havarijního pojištění pokrýt jen část závazku vůči financující společnosti.
Majitel pak řeší nepříjemnou situaci: vůz nemá, ale zbytek úvěru stále splácí. GAP může rozdíl zmenšit nebo odstranit podle limitů a konkrétních smluvních podmínek. U auta koupeného za hotové zase pomáhá zachovat peníze potřebné na pořízení srovnatelného vozu.
Smysl může mít také u modelů, které rychle ztrácejí hodnotu. Ne každé auto ale klesá stejně. U některých vozů bude rozdíl mezi pořizovací a tržní cenou po několika letech relativně malý, u jiných naroste rychle. Právě tady se vyplatí porovnat cenu připojištění s reálným rizikem.
Rozhoduje stáří vozu i okamžik sjednání
GAP se nedá zpravidla přidat kdykoli. Pojišťovny nastavují věkový limit vozidla a často rozlišují, zda jde o nový, nebo ojetý vůz.
Generali Česká umožňuje sjednat GAP až pro vozidla stará šest let. ČSOB ho sjednává nejpozději do dvou let stáří vozu a krytí poskytuje do dosažení šesti let. Kooperativa a ČPP standardně připouštějí při sjednání vozidlo nejvýše 36 měsíců od první registrace.
U ojetiny proto nestačí vědět, kolik stojí. Podstatné je také datum první registrace a okamžik, kdy se připojištění uzavírá. Nabídka může vypadat zajímavě, ale pokud je auto už za hranicí stanoveného věku, GAP k němu pojišťovna nepřidá.
ČPP u svého produktu stanovuje u nového vozidla nejvyšší pořizovací cenu 3 000 000 korun. U ojetého vozu je limit 1 500 000 korun a ojetina musí být při sjednání nejvýše tři roky stará. U dražších vozů je tedy potřeba hledat jiné řešení nebo ověřit, zda konkrétní pojišťovna podobné omezení nemá.
Totální škoda není každé poškození
GAP se běžně neuplatní při každém promáčknutém blatníku nebo rozbitém světlometu. Je určen především pro totální škodu a krádež, tedy situace, kdy pojišťovna řeší zánik nebo ztrátu celého vozidla.
Podmínky se mohou lišit v tom, co přesně pojišťovna považuje za pojistnou událost, jak započítává spoluúčast a jak stanoví původní pořizovací cenu. Při sjednání proto nestačí přečíst jen název produktu. Rozhodující jsou limity, výluky a způsob výpočtu plnění.
U spoluúčasti si dejte pozor na zdánlivě malý detail. Pokud havarijní pojištění odečte sjednanou spoluúčast, GAP ji podle konkrétního produktu může, ale nemusí dorovnat. Právě tento rozdíl pak ovlivní částku, kterou skutečně dostanete.
GAP nemusí vždy znamenat doplatek celé ceny
Pod stejným označením se mohou skrývat různé konstrukce pojištění. Některé produkty pracují s rozdílem mezi pořizovací a obvyklou cenou, jiné stanovují procentní doplatek nebo pevný limit.
Příklad představuje ČPP Smart GAP pro totální škodu z povinného ručení. Při takové škodě vyplácí 10 procent obvyklé ceny v prvním roce, 15 procent ve druhém roce, 20 procent ve třetím roce a 25 procent od čtvrtého roku. Celkový limit činí 100 000 korun.
Takové krytí proto není automaticky totožné s GAP navázaným na havarijní pojištění. Může pomoci po nehodě zaviněné jiným řidičem, ale rozsah plnění se řídí nastaveným procentem a horním limitem. Kdo očekává návrat celé původní ceny auta, mohl by být po škodě nepříjemně překvapen.
Při porovnávání nabídek si proto napište na papír tři částky: původní cenu vozu, očekávanou tržní hodnotu po roce či dvou a maximální plnění GAP. Když rozdíl mezi nimi vychází v řádu desítek nebo stovek tisíc korun, připojištění získává praktický význam. Když je limit GAP nízký vůči ceně auta, ochrana bude jen částečná.
Mně osobně připadá nejpřehlednější představit si celou situaci jako dvě navazující vrstvy: havarijní pojištění zaplatí hodnotu auta v okamžiku škody a GAP řeší propad, který vznikl od jeho nákupu. Teprve když obě vrstvy odpovídají skutečné ceně vozu, financování a plánované době používání, je jasné, co pojištění při nejhorším scénáři opravdu udělá.
