Jeden řidič si pořídí havarijní pojištění pro nový Volkswagen a bere ho jako samozřejmost. Druhý má několik let staré Polo, jezdí opatrně a říká si, že platit další pojistku už nedává smysl. Kdo z nich se rozhoduje rozumně? Nepříjemná odpověď zní: ani jeden nemusí mít pravdu. U havarijního pojištění totiž nejde jen o to, zda vůz stojí hodně nebo málo. Rozhoduje, jakou hodnotu mu pojišťovna přisoudí, kdo s ním jezdí, kde bydlí a kolik peněz si majitel nechá jako vlastní riziko.
U Volkswagenu vstupuje do ceny především značka, konkrétní model, stáří a aktuální hodnota vozu. Volkswagen Golf, Passat, Tiguan nebo Polo mohou mít zcela odlišné pojistné, přestože pocházejí od stejného výrobce. Pojišťovna nepočítá jen původní cenovku v autosalonu. Zajímá ji hodnota auta v době sjednání a později také jeho obvyklá cena v okamžiku škody.
Právě tady se často skrývá omyl, který může být drahý. Majitel si pamatuje, kolik za Volkswagen zaplatil, a předpokládá, že stejnou částku bude jednou řešit i pojistka. Tak to automaticky nefunguje. U ČPP se maximální plnění odvíjí od obvyklé ceny Volkswagenu v době škody, nikoli od původní kupní ceny. U staršího vozu proto může být rozdíl mezi očekáváním a skutečným plněním citelný, zvlášť když k havárii dojde po několika letech poklesu hodnoty.
Významnou páku představuje spoluúčast. Čím vyšší část škody si řidič ponechá, tím nižší může být cena pojištění. Jenže levnější smlouva neznamená automaticky levnější provoz auta. U Kooperativy lze volit spoluúčast 5 000 nebo 10 000 korun, případně variantu 5 až 30 procent. ČPP nabízí například 3 procenta s minimem 3 000 korun, 5 procent s minimem 5 000 korun, 10 procent s minimem 10 000 korun nebo 15 procent s minimem 15 000 korun. K dispozici jsou také pevné částky 5 000 a 10 000 korun.
Procentní spoluúčast může vypadat nenápadně, dokud nepřijde větší škoda. Při opravě za 100 000 korun znamená pětiprocentní spoluúčast 5 000 korun, ale u opravy za 400 000 korun už 20 000 korun. Fixní částka je proto přehlednější, zatímco procentní varianta může nabídnout nižší pojistné. Osobně bych u auta, bez kterého se člověk neobejde při cestě do práce, nevolil spoluúčast jen podle nejnižší ceny na kalkulačce. Levná pojistka, která při první větší nehodě zabolí víc než samotný škrábanec, není žádná výhra.
Do výsledné částky promlouvá také řidič. Věk, bydliště a škodní historie patří mezi faktory, které cenu mění. Rozdíl může vzniknout i mezi dvěma majiteli stejného Volkswagenu se stejným rozsahem krytí. Pojišťovna pracuje s rizikem, a to není u zkušeného řidiče s dlouhou jízdou bez nehod stejné jako u člověka, který teprve sbírá první roky za volantem.
Kooperativa uvádí, že jízda bez nehod může cenu snížit až o 50 procent. Další smlouvy u stejné pojišťovny mohou přinést slevu až 6 procent. Takové zvýhodnění má svou logiku, ale nemělo by zastínit samotné podmínky smlouvy. Sleva z nevhodně nastaveného pojištění zůstává jen slevou z nevhodně nastaveného pojištění.
Peníze lze ušetřit i způsobem sjednání a placení. UNIQA uvádí 5procentní slevu za roční platbu, 5 procent za věrnost a dalších 5 procent za online sjednání. Celkově propaguje slevu až 57 procent. Číslo v reklamě však samo o sobě neříká, kolik bude řidič skutečně platit. Rozhodující je výsledná nabídka po zadání modelu, stáří Volkswagenu, hodnoty vozu, bydliště a historie škod.
Cena havarijního pojištění se může zvýšit také kvůli rozsahu krytí a připojištěním. Smysl proto dává hlídat, co smlouva řeší při havárii, odcizení, vandalismu nebo živelní události, ale také kde a za jakých podmínek se bude auto opravovat. U ČPP například připojištění ESO stojí 199 korun ročně při spoluúčasti 3 procent, 299 korun při pevné spoluúčasti 5 000 korun a 399 korun při spoluúčasti 5 procent. Platí pro opravy nad 20 000 korun v neznačkovém smluvním servisu.
Takové připojištění může působit jako drobný příplatek, jenže rozhoduje jeho využitelnost pro konkrétního majitele. Řidič, který trvá na autorizovaném servisu, nemusí z nabídky v neznačkovém smluvním servisu nic získat. Jiný majitel staršího Volkswagenu může naopak ocenit právě možnost řešit větší opravu levněji. Havarijní pojištění proto není soutěž o nejnižší roční částku, ale volba mezi cenou, rozsahem ochrany a částkou, kterou je člověk ochoten zaplatit ve chvíli, kdy se něco pokazí.
