Po nehodě stojí auto na kraji silnice, přední část je pomačkaná a řidič už v hlavě počítá, kolik zaplatí za opravu. Havarijní pojištění přece má právě takovou situaci řešit. Jenže pojišťovna může při šetření narazit na okolnost, kvůli které plnění odmítne úplně, případně ho výrazně zkrátí.
Rozdíl mezi odmítnutím a krácením není jen slovíčkaření. Při odmítnutí pojišťovna nevyplatí nic. Krácení znamená, že část peněz vyplatí, ale sníží ji podle toho, jak moc porušení povinností přispělo ke vzniku nebo rozsahu škody. Právě druhá varianta se u havarijního pojištění objevuje častěji, než si řidiči připouštějí.
Zatajení důležité skutečnosti při sjednání smlouvy
Pojišťovna může plnění odmítnout, když po škodě zjistí, že klient při uzavírání smlouvy úmyslně zatajil podstatnou skutečnost. Musí přitom jít o informaci, kvůli které by pojišťovna smlouvu vůbec neuzavřela, nebo by ji uzavřela za jiných podmínek.
Typicky může jít o nepravdivé údaje, které ovlivňují posouzení rizika, způsob používání vozidla nebo jeho skutečný stav. Nestačí ale každá drobná nepřesnost. Pojišťovna musí řešit význam konkrétní zatajené informace a její vztah k rozhodnutí, zda a za jakých podmínek pojištění sjedná.
Tahle situace se posuzuje podle občanského zákoníku. Podstatné je, že problém vyjde najevo až po vzniku škody. Řidič tedy může mít dlouhé měsíce pocit, že je vše v pořádku, a teprve při likvidaci pojistné události se ukáže, že smlouva vznikla na základě neúplných nebo záměrně zkreslených údajů.
Lež o příčině nebo rozsahu škody
Velký problém představuje také vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené oznámení škody. Jestliže někdo popíše nehodu jinak, než se stala, záměrně zvětší rozsah poškození nebo přidá věci, které ve vozidle ve skutečnosti nebyly, může podle pojistných podmínek přijít o celé plnění.
Rozhodující je úmysl a závažnost zkreslení. Jiná situace nastane, když člověk krátce po nehodě nepřesně odhadne, zda je poškozený například chladič nebo jiná součástka. Něco jiného je vědomé přikrášlování příběhu, protože chce z pojišťovny dostat více peněz. Takové jednání může zpochybnit celou pojistnou událost, nejen jednu položku v rozpočtu opravy.
Pojišťovna proto při šetření porovnává oznámení s policejním záznamem, fotodokumentací, výpověďmi a technickými zjištěními. Každé tvrzení nemusí být dokonale přesné, ale úmyslný podvod se posuzuje velmi přísně.
Alkohol, drogy a odmítnutí zkoušky
Pojistné podmínky běžně počítají s krácením nebo odmítnutím plnění v případě, že řidič řídil pod vlivem alkoholu či drog. Stejný problém může vzniknout při odmítnutí testu. Nejde přitom jen o morální stránku věci, ale o porušení povinností, které má přímou souvislost s rizikem nehody.
U alkoholu se pojišťovna obvykle zabývá tím, zda právě ovlivnění řidiče přispělo ke vzniku nehody nebo k rozsahu škody. Pokud řidič pod vlivem nabourá, může být krácení velmi výrazné. Automatické pravidlo „alkohol rovná se vždy nula korun“ ale nelze bez dalšího použít na každou pojistnou událost. Rozhodují konkrétní okolnosti a znění smlouvy.
Stejně tak samotná chyba řidiče při nehodě zpravidla neznamená, že havarijní plnění automaticky klesne na nulu.
Soudní praxe odmítá představu, že každé zavinění nehody stačí k úplnému odebrání peněz. Řidiči přece často havarují právě kvůli chybě za volantem a havarijní pojištění je určeno i pro takové situace. Jinou váhu má běžné přehlédnutí situace, jinou řízení pod vlivem nebo vědomé porušení bezpečnostních pravidel.
Řízení bez oprávnění a technicky nezpůsobilé auto
Problém nastává také tehdy, když vozidlo řídí člověk bez příslušného řidičského oprávnění. Aktuální pojistné podmínky tento případ běžně uvádějí mezi důvody pro krácení či odmítnutí plnění. Pojišťovna pak řeší nejen samotný fakt, ale také souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody.
Podobně se posuzuje technická nezpůsobilost vozidla. Pokud auto nemělo být kvůli svému stavu vůbec provozováno a právě tento stav přispěl k nehodě, může pojišťovna plnění snížit. Příkladem může být závada, která ovlivní řízení nebo brzdění. Ne každá stará pneumatika nebo drobná kosmetická vada ale automaticky vysvětluje vznik nehody.
Pozornost si zaslouží i účel, ke kterému se auto používá. Jestliže je ve smlouvě uvedeno běžné soukromé využití, ale vozidlo je ve skutečnosti používáno k jinému neuvedenému účelu, může to mít dopad na pojistné plnění. Význam může mít například intenzita používání nebo to, zda auto slouží k činnosti, s níž pojistitel při sjednání nepočítal.
Povinnost zabránit zvětšení škody
Po nehodě má řidič povinnost udělat přiměřené kroky, aby se škoda dál nezvětšovala. Neznamená to riskovat zdraví nebo improvizovat v nebezpečné situaci. Znamená to ale například zajistit vozidlo, přivolat pomoc, pořídit dokumentaci a řídit se pokyny, které vyplývají ze smlouvy nebo pojistných podmínek.
Jestliže porušení této povinnosti podstatně přispělo ke vzniku škody nebo k jejímu zvětšení, může pojišťovna plnění krátit. Právě tady se často láme rozdíl mezi poškozeným vozem a mnohem dražší škodou, která vznikla proto, že řidič situaci po nehodě neřešil.
Rozhodnutí pojišťovny proto není dobré posuzovat jen podle jedné věty v dopise. Klient by měl zjistit, jakou konkrétní povinnost podle pojišťovny porušil, jaký vliv mělo toto porušení na škodu a o jaké ustanovení smlouvy nebo zákona se pojišťovna opírá. Právě v tom bývá rozdíl mezi oprávněným krácením a rozhodnutím, které stojí na příliš širokém výkladu pojistných podmínek.
