Majitel vozu sedí vedle svého syna a nervózně sleduje, jak pomalu vyjíždí z parkoviště. Syn má řidičský průkaz teprve několik týdnů, ale jede střízlivě, opatrně a podle pravidel. O pár ulic dál jiný řidič bere stejné auto bez dovolení, po alkoholu a bez platného oprávnění. Z pohledu pojištění jsou to dvě úplně odlišné situace, i když v obou případech řídí někdo jiný než majitel.
Samotná nezkušenost řidiče není důvodem, aby pojišťovna odmítla plnit z povinného ručení nebo vyplacenou částku automaticky požadovala zpět. Stejně tak nerozhoduje nízký věk nebo krátká řidičská praxe, jestliže má člověk platné řidičské oprávnění. Čerstvý absolvent autoškoly tedy může způsobit nehodu a poškozený má stále právo na náhradu škody z povinného ručení vozidla.
Povinné ručení se totiž váže na provozovatele auta, nikoli na konkrétního člověka, který zrovna drží volant. Půjčení vozu začínajícímu řidiči proto samo o sobě pojištění neruší. Pojišťovna nejprve řeší škodu vůči poškozenému a teprve potom zkoumá, zda nastaly okolnosti, za kterých může peníze vymáhat zpět.
V praxi to znamená, že i při obyčejné nehodě způsobené nešikovností nováčka pojišťovna uhradí opravu poškozeného auta, újmu na zdraví nebo další uznané nároky v rámci sjednaných limitů. Aktuální minimální limity povinného ručení činí 50 milionů korun na újmu každého poškozeného a 50 milionů korun na majetkovou škodu pro všechny poškozené. Tyto částky nejsou odměnou za bezchybnou jízdu, ale zákonnou ochranou lidí, kterým provoz vozidla způsobil škodu.
Jiný příběh začíná ve chvíli, kdy řidič potřebné oprávnění vůbec nemá. Stejně se posuzuje řízení přes uložený zákaz řízení nebo jízda pod vlivem alkoholu či drog. Pojišťovna v takových případech nemusí zůstat jen u vyplacení škody. Může po řidiči zpětně požadovat až celou částku, kterou poškozenému vyplatila. U vážné nehody se tak z původního přestupku nebo trestného činu může stát finanční závazek v řádu statisíců či milionů korun.
Regres může přijít také tehdy, když řidič odmítne test na alkohol či jiné návykové látky, případně bezdůvodně ujede od nehody. Nejde tedy o trest za to, že někdo neumí dokonale parkovat nebo reaguje pozdě na nečekanou situaci. Rozhodující je porušení konkrétní povinnosti, které zákon spojuje s možností vymáhat vyplacené plnění.
Do potíží se nemusí dostat jen člověk za volantem. U řízení bez oprávnění, přes zákaz řízení nebo pod vlivem může společně a nerozdílně odpovídat také provozovatel vozidla, pokud neprokáže, že jednání řidiče nemohl ovlivnit. V běžné řeči to znamená, že pojišťovna může peníze požadovat po obou a poškozený nemusí řešit, kdo z nich nakonec ponese konečný účet.
Tady se láme rozdíl mezi vědomým půjčením auta opatrnému začátečníkovi a předáním klíčků člověku, o jehož zákazu řízení nebo stavu majitel věděl. Když rodič svěří vůz synovi s platným průkazem, který při jízdě udělá chybu, samotná rodinná důvěra není problém. Když ale někdo pustí za volant kamaráda, o němž ví, že má zákaz řízení, obhajuje svou nevědomost mnohem obtížněji. U takových situací se posuzují konkrétní okolnosti, ne jen podpis na pojistné smlouvě.
Od povinného ručení je potřeba odlišit havarijní pojištění. U něj rozhodují konkrétní pojistné podmínky a výluky sjednané ve smlouvě. Pojišťovna může například řešit, zda řidič splnil podmínky stanovené smlouvou nebo zda porušení povinností ovlivnilo vznik a rozsah škody. Automatický zákonný regres za pouhou nezkušenost řidiče z příslušného ustanovení zákona nevyplývá, ale smluvní pravidla mohou být přísnější než u povinného ručení.
Majitel auta by proto měl před půjčením ověřit hlavně dvě věci: zda má druhý člověk platné řidičské oprávnění a zda není pod vlivem alkoholu nebo drog. U běžného začátečníka není důvod propadat panice. První samostatná jízda bývá nervózní pro řidiče i spolujezdce, podobně jako první den v nové práci – člověk ještě hledá správný rytmus, ale neznamená to, že automaticky porušuje pravidla.
