Na parkovišti před autopůjčovnou přebírá řidič klíčky, obejde vůz a rychle podepíše smlouvu. Na karoserii si všimne několika škrábanců, do protokolu zapíše jeden z nich a vyráží. O pár hodin později dojde na křižovatce k nehodě. Druhému autu vznikne škoda, pronajatý vůz má pomačkané dveře a řidič začne řešit otázku, která měla přijít ještě před odjezdem: co vlastně kryje povinné ručení a co zaplatí on sám?
Právě u pronajatých vozidel se pletou dvě odlišné věci. Povinné ručení chrání hlavně poškozené třetí osoby. Nezajišťuje automaticky opravu auta z autopůjčovny. Tu může pokrývat havarijní pojištění, často nabízené pod zkratkami CDW nebo LDW, obvykle se spoluúčastí nájemce.
Od října 2024 není pojistníkem nájemce
Od 1. října 2024 odpovídá za povinné ručení autopůjčovna jako provozovatel vozidla. Dočasný nájemce tedy nemá povinnost sjednávat pro vypůjčené auto vlastní povinné ručení. To dává smysl: nájemce se u stejného vozu může střídat každý den, zatímco za jeho provoz, evidenci a pojištění dlouhodobě odpovídá podnikatel, který automobil poskytuje.
Tahle změna ale neznamená, že řidič může za volant usednout bez dalších povinností. Musí mít platné oprávnění k řízení, dodržovat podmínky nájemní smlouvy a zacházet s vozem tak, aby neporušil pravidla pojištění. Rozdíl mezi odpovědností autopůjčovny a odpovědností řidiče se projeví hlavně ve chvíli, kdy vznikne škoda.
Povinné ručení hradí újmu způsobenou třetím osobám. Patří sem například škoda na druhém automobilu, poškození svodidel nebo újma na zdraví člověka, kterého řidič zraní. Nejde však o univerzální balíček, který by automaticky zaplatil každé poškození pronajatého vozu.
Zákonné minimum činí 50 milionů korun na každého poškozeného při újmě na zdraví nebo usmrcení. U škod na majetku je minimum také 50 milionů korun, ovšem bez ohledu na počet poškozených. Částka může působit vysoká, při vážné nehodě s více poškozenými se ale rozděluje podle rozsahu nároků. Vysoký limit proto není jen položka ve smlouvě, kterou lze bez čtení přeskočit.
Cizí auto ano, auto autopůjčovny ne
Modelová nehoda ukazuje hranici nejlépe. Nájemce na mokré silnici nedobrzdí a narazí do jiného vozu. Povinné ručení autopůjčovny řeší škodu na tom druhém autě a případnou újmu jeho posádky. Pronajatý vůz má současně poškozený nárazník, světlomet a kapotu. Tato škoda se z povinného ručení obvykle neuhradí, protože jde o vozidlo, které řidič sám užíval.
Na řadu přichází připojištění poškození nebo havárie, často označované jako CDW či LDW. Tyto produkty mohou krýt poškození, případně odcizení pronajatého auta, ale podmínky se liší podle konkrétní smlouvy. Nájemce obvykle nese spoluúčast, takže oprava za desítky tisíc nemusí znamenat nulový účet, nýbrž předem stanovenou částku.
Tady vzniká nejvíce nedorozumění. Reklama autopůjčovny může mluvit o „pojištění v ceně“, zatímco smlouva ukrývá spoluúčast, výluky nebo zvláštní režim pro některé druhy poškození. Odřený disk, rozbité sklo, poškození střechy nebo interiéru nemusí být posuzovány stejně jako nehoda při běžné jízdě. Bez znalosti smluvních podmínek nelze nájemci slíbit, že konkrétní škodu pojištění pokryje.
Před převzetím vozu proto není přehnané vyfotit karoserii, kola, skla i interiér. Jedna minuta s telefonem může později rozhodnout, zda škrábanec vznikl před pronájmem, nebo během něj. Zvlášť důležitý je předávací protokol. Podpisem nájemce potvrzuje stav vozidla, a nejasná nebo chybějící poznámka se při vracení může změnit v nepříjemný spor.
Kdo řeší nehodu a kdo platí spoluúčast
Po nehodě se nejprve řeší bezpečnost a povinnosti účastníků nehody stejně jako u vlastního auta. Následuje oznámení autopůjčovně podle jejích pokynů a dokumentace události. Nájemní smlouva může vyžadovat konkrétní postup, například kontaktování asistenční služby nebo policie v určitých situacích. Ignorovat tyto požadavky se nemusí vyplatit, protože pojistné krytí a odpovědnost za škodu se pak mohou posuzovat přísněji.
Při škodě způsobené třetím osobám se nárok obvykle řeší z povinného ručení provozovatele vozidla. Autopůjčovna by měla mít pojištění pro automobil, který pronajímá, a řidič by měl být schopný doložit údaje o vozidle a pronájmu. Nájemce přesto nesmí předpokládat, že pojišťovna za něj vyřeší úplně všechno. Při úmyslném jednání, jízdě pod vlivem alkoholu nebo jiném závažném porušení pravidel může vzniknout nárok na náhradu vyplacených částek vůči viníkovi. Konkrétní posouzení závisí na okolnostech nehody a právních podmínkách.
U poškození samotného pronajatého vozidla se účet řídí hlavně smlouvou. Nájemce může zaplatit spoluúčast, případně celou škodu, jestliže dané pojištění neplatí nebo byla porušena jeho pravidla. Rozhodující bývá také to, kdo seděl za volantem. Pokud smlouva povoluje pouze uvedené řidiče a auto řídil někdo jiný, může to mít přímý dopad na rozsah krytí.
Zelená karta už v Česku není hlavní otázka
Od 1. října 2024 se v České republice platnost povinného ručení ověřuje online v evidenci. Zelená karta už na území Česka není nutná jako doklad pro prokázání pojištění. Řidič by si ale měl převzít kontaktní údaje autopůjčovny, číslo asistenční služby a dokumenty k pronájmu. Při nehodě jsou tyto informace praktičtější než pátrání po tom, kde je uložený dokument, který už tuzemská kontrola nemusí vyžadovat.
Při cestě do zahraničí se podmínky mohou lišit podle země a smlouvy autopůjčovny. Stejně tak může být omezeno překročení hranic, použití trajektu nebo jízda v oblastech, které pronajímatel ve smlouvě vyloučil. Řidič, který si vypůjčí auto na víkend za hranicemi, by neměl zaměňovat české pravidlo o ověřování pojištění s automatickým povolením provozu v celé Evropě.
Povinné ručení se vztahuje na vozidla s konstrukční rychlostí nad 25 kilometrů za hodinu. Týká se také vozidel s provozní hmotností nad 25 kilogramů a rychlostí nad 14 kilometrů za hodinu. U některých menších či atypických dopravních prostředků proto není rozhodující, že nevypadají jako běžné auto. Rozhodují zákonné parametry.
Při podpisu smlouvy se vyplatí hledat především odpověď na tři otázky: jaký je limit odpovědnosti za škodu na pronajatém voze, kolik činí spoluúčast a které situace jsou z krytí vyloučené. Věta „pojištění v ceně“ sama o sobě neříká, zda nájemce po návratu odevzdá klíčky bez další platby, nebo s účtem, který bude připomínat cenu několika dalších pronájmů.
