Dva lidé mohou po stejné nehodě odcházet s úplně jinou představou o tom, co bude následovat. Viník řeší opravu auta a doufá, že jeho povinné ručení pokryje škody. Zraněný mezitím absolvuje vyšetření, léčbu a možná i týdny bolesti – často bez jasné informace, komu má vlastně poslat žádost o peníze. Kdo tedy bolestné vyplácí, kdy na něj vzniká nárok a proč se vyplatí hlídat kalendář stejně pozorně jako lékařské zprávy?
Nárok nevzniká jen řidiči, který nehodu nezavinil
Bolestné lze uplatnit přímo u pojišťovny viníka z povinného ručení. Poškozený tedy nemusí čekat, až se s pojistitelem začne zabývat sám viník. Ten sice způsobil nehodu, ale peněžní náhradu za újmu na zdraví obvykle řeší právě jeho pojišťovna.
Týká se to zraněného řidiče, který nehodu nezavinil, stejně jako spolujezdce. Nárok může mít také chodec nebo cyklista, pokud utrpěl újmu při nehodě způsobené vozidlem. Právě u těchto případů bývá představa o povinném ručení zúžená na poškozené plechy. Jenže zákonné pojištění není určeno pouze na nárazníky a světlomety. Kryje i újmu na zdraví osob, které se v nehodě ocitly.
Rozhodující je, že musí existovat zranění a odpovědnost za nehodu. Samotný stres z nepříjemné situace nebo obava z další jízdy ještě automaticky neznamenají nárok na bolestné. Jiná situace nastává tehdy, když nehoda vedla například k poranění, operaci, rehabilitaci nebo jiné léčbě. Rozsah náhrady se pak neodvíjí od toho, jak přesvědčivě poškozený svůj stav popíše, ale především od lékařského posouzení.
Číslo na lékařském posudku může změnit výsledek
Bolestné se počítá podle bodového hodnocení lékaře. Lékař posuzuje konkrétní zranění a průběh léčby a přiřadí jim odpovídající počet bodů. Pro výpočet náhrady se potom počet bodů násobí hodnotou jednoho bodu.
U dopravních nehod činí v roce 2026 hodnota jednoho bodu přibližně 492,15 koruny. Nejde tedy o částku, kterou by pojišťovna stanovila odhadem podle délky pracovní neschopnosti nebo podle ceny opravy automobilu. Počet bodů a hodnota bodu tvoří základ výpočtu. Dva lidé se stejnou nehodou proto nemusí dostat stejnou částku, pokud mají odlišná zranění nebo jiný průběh léčby.
Tady se objevuje první praktický háček. Zdravotní dokumentace není jen formální příloha k žádosti, kterou pojišťovna založí do spisu a odloží. Je z ní patrné, jaké zranění bylo diagnostikováno, jak dlouho léčba trvala a jaké komplikace nastaly. Když některý problém v dokumentaci chybí, může se později obtížně dokazovat, že s nehodou souvisel.
Lékařský posudek proto není detail, který lze vyřešit až ve chvíli, kdy pojišťovna nabídne první částku. Právě tehdy se ukáže, zda podklady zachycují celý průběh léčby. Pojišťovna může nárok posuzovat, ale neměla by nahrazovat lékaře a sama vytvářet zdravotní závěry podle toho, co je pro ni finančně výhodnější.
Tři měsíce pro pojišťovnu, tři roky pro poškozeného
Po oznámení nehody má pojišťovna tři měsíce na to, aby sdělila, zda šetření ukončila a bude plnit. Pokud v této lhůtě plnění neposkytne, musí uvést konkrétní důvody. V praxi to znamená, že poškozený nemusí bez konce čekat na neurčitou odpověď typu „případ stále řešíme“.
Tříměsíční lhůta ale není totéž jako lhůta, do kdy musí poškozený nárok uplatnit. Ta se typicky promlčuje za tři roky od okamžiku, kdy poškozený ví o újmě a o osobě odpovědné za její náhradu. Stejné tříleté omezení dopadá i na pojistné plnění.
Slovo „typicky“ tu není náhodou. U náhrady újmy může záležet na přesném okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl rozhodné skutečnosti, a na okolnostech konkrétní nehody. Spoléhat na to, že se termín nějak zastaví sám od sebe, je proto riskantní. Telefonát na zákaznickou linku nebo obecné oznámení události nemusí v každém sporu vyřešit otázku, zda byl nárok řádně uplatněn.
Čekání má navíc praktický dopad. Čerstvé lékařské zprávy se hledají snadno, vzpomínky na průběh nehody jsou přesnější a komunikace s pojišťovnou zůstává dohledatelná. Po několika letech už může být obtížnější vysvětlit, kdy potíže začaly a jak souvisely s konkrétním střetem. Papírování po nehodě působí jako nejméně naléhavá část celé věci, ale právě ono se později může ukázat jako rozhodující.
Když pojišťovna nabídne méně, než odpovídá zranění
Pojišťovna může nárok uznat jen částečně, požadovat doplnění podkladů nebo plnění odmítnout. Samotné první vyčíslení proto není automaticky konečná částka, i když tak může působit v dopise s razítkem a přesným číslem. Vyplatí se porovnat ho s lékařským bodovým hodnocením a projít, zda v něm nechybí některé zranění nebo část léčby.
Mírně řečeno, poškozený a pojistitel nehrají úplně stejnou hru. Pojišťovna řeší stovky podobných případů a zná postupy i lhůty. Zraněný člověk naproti tomu často poprvé v životě zjišťuje, co znamená bodové hodnocení a jak se náhrada vlastně počítá. Právě tento rozdíl vysvětluje, proč se vyplatí chtít písemné odůvodnění a nespokojit se s částkou jen proto, že dorazila rychle.
Nesouhlas s postupem pojišťovny neznamená, že se spor musí okamžitě změnit v soudní řízení. Nejdřív je možné reagovat na konkrétní výhrady, doplnit zdravotní dokumentaci a požádat o nové posouzení. Pokud se spor týká složitějšího zranění, dlouhé léčby nebo nejasného podílu jednotlivých účastníků, může dávat smysl právní konzultace. Rozhodující je nenechat mezitím uplynout promlčecí lhůtu.
Ujíždějící viník neznamená automaticky nulovou náhradu
Zvláštní situace nastává, když viník ujede, vozidlo nemá povinné ručení nebo nelze zjistit, u které pojišťovny je pojištěné. Za splnění zákonných podmínek může náhradu řešit Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu.
Ani tady ale neplatí, že stačí pouze oznámit, že se nehoda stala. Rozhodující budou okolnosti případu, dostupné důkazy a splnění zákonných podmínek. U nehody s neznámým vozidlem může hrát významnou roli policejní dokumentace, výpovědi svědků nebo jiné záznamy, které pomohou objasnit průběh události. Čím méně je o viníkovi známo, tím méně prostoru zůstává pro nepřesnosti.
Poškozený tedy nemusí být odkázán jen na dobrou vůli viníka. Musí ale včas určit, komu nárok adresovat, opřít ho o lékařské podklady a sledovat, co pojišťovna nebo garanční fond skutečně sděluje. Tři měsíce jsou lhůtou pro stanovisko pojistitele, nikoli povolením čekat bez dalších kroků; tři roky zase nejsou nekonečný čas, zvlášť když se léčba protáhne a dokumenty začnou mizet v šuplících.
