Druhý řidič stojí u svého auta, kroutí hlavou a odmítá podepsat záznam o nehodě. Možná tvrdí, že poškození už na voze bylo, možná nechce ukázat doklady, nebo se rovnou chystá odjet. Co teď?
Nejdřív se nesnažte situaci vyřešit silou ani hádkou. Zapněte výstražná světla, oblékněte si reflexní vestu, pokud ji máte po ruce, a postarejte se o bezpečí na místě. Teprve potom řešte papíry, fotografie a pojišťovnu.
Jestli druhý účastník odmítá sdělit svou totožnost, údaje o vozidle nebo pojištění, případně s vámi odmítá spolupracovat, volejte Policii České republiky na čísle 158. Stejně postupujte, pokud odmítá sepsat a podepsat společný záznam o nehodě. Takové odmítnutí je přestupek, takže nejde jen o nepříjemnou domluvu mezi dvěma řidiči.
Policii volejte také tehdy, když škoda od 1. července 2025 přesahuje 200 000 korun na některém z vozidel. Odhad na místě nemusí být přesný. Moderní nárazník, světla, radarové senzory nebo skryté poškození pod karoserií mohou opravu výrazně prodražit. Když si nejste jistí rozsahem škody, není rozumné spoléhat na rychlý odhad typu „to bude jen pár tisíc“.
Co udělat ještě před příjezdem policie
Foťte. Nejen detail škrábance na nárazníku, ale celé místo nehody. Zachyťte postavení vozidel, dopravní situaci, poškození z různých úhlů a registrační značku druhého auta. Hodit se mohou také snímky stop na vozovce, dopravních značek nebo překážek, které mohly sehrát roli.
Registrační značku si zapište i v případě, že druhý řidič odjede. Pokud to jde bezpečně, vyfoťte jeho vůz při odjezdu a poznamenejte si směr, kterým zmizel. Nevyjíždějte za ním. Záznam v telefonu, svědci a rychle pořízené fotografie mohou být později mnohem cennější než vaše vzpomínka na stresující situaci.
Máte-li ve vozidle kameru, záznam si hned uložte, aby se nepřepsal další jízdou. Zeptejte se také lidí v okolí, zda nehodu viděli. Svědek, který potvrdí průběh střetu, může pomoct hlavně ve chvíli, kdy každý z řidičů popisuje událost úplně jinak.
S druhým řidičem mluvte věcně. Nepřiznávejte v afektu vinu a nepodepisujte nic, s čím nesouhlasíte. Společný záznam má popsat, co se stalo, ne vás donutit přijmout cizí verzi událostí. Pokud některá část formuláře neodpovídá skutečnosti, trvejte na její opravě nebo doplnění.
Někdy druhý řidič nechce podepsat záznam proto, že se bojí následků, jindy se snaží odpovědnost oddálit. Můžete mu klidně vysvětlit, že podpis potvrzuje zaznamenané údaje a popis nehody, nikoli automatické přiznání viny. Když ale dál odmítá, nemarněte čas přesvědčováním a zavolejte policii.
Policistům popište situaci přesně a bez domněnek. Uveďte, co jste viděli, co řekl druhý řidič, jaké doklady odmítl předložit a zda se pokusil odjet. Připravte si občanský průkaz, řidičský průkaz, doklady k vozidlu a údaje o pojištění. Pokud jste něco pořídili telefonem, mějte fotografie a video k dispozici.
Nezapomeňte ani na vlastní bezpečí. Stojíte-li na frekventované silnici nebo v nepřehledném místě, nevystavujte se zbytečně provozu kvůli fotografování. Poškozené auto se snažte přemístit jen tehdy, pokud je to bezpečné a okolnosti to dovolují. Pokud je na místě zranění, řeší se nejdřív pomoc zraněným, ne podpis formuláře.
Když policie na místo nemusí přijet
Ne každá nehoda automaticky vyžaduje výjezd policie. Pokud není splněný důvod pro její přivolání a oba řidiči spolupracují, musí účastníci vyplnit a podepsat společný záznam o nehodě. Ten potom bezodkladně předají svému pojistiteli.
Právě tady odmítnutí podpisu mění celou situaci. Bez společného záznamu se pojišťovna obtížněji orientuje v tom, kdo řídil, jak k nehodě došlo a jaký rozsah škody účastníci na místě viděli. Pokud druhý řidič odmítá spolupracovat, nemusíte se smířit s tím, že odjedete jen s jeho registrační značkou a neurčitým příslibem, že se „nějak domluvíte“. Volejte 158 a nechte další postup na policii.
Stejně postupujte, pokud druhý řidič sice podepíše formulář, ale odmítá vám dát potřebné údaje nebo se jeho chování stává konfliktním. Společný záznam by měl obsahovat identifikační a kontaktní údaje účastníků, údaje o vozidlech a pojištění, popis nehody a zakreslení jejího průběhu. Prázdná místa není dobré nechávat bez vysvětlení.
Dávejte pozor také na formulaci samotného popisu. Pište konkrétně: které vozidlo jelo kterým směrem, kde došlo ke střetu a která část vozu byla poškozena. Vyhněte se větám jako „asi jsem přehlédl“ nebo „nejspíš jsem nedal přednost“, pokud si nejste jistí. Jedna unáhlená poznámka může později působit jako přiznání odpovědnosti, i když skutečný průběh byl složitější.
Po návratu domů oznamte nehodu své pojišťovně podle jejích pokynů a uschovejte fotografie, video, údaje svědků i veškerou komunikaci s druhým řidičem. Neposílejte mu peníze jen proto, aby byl klid, a neslibujte úhradu opravy bez zjištění rozsahu škody. U drobného ťuknutí může být rychlá dohoda lákavá, ale skryté poškození se někdy projeví až v servisu.
Pokud druhý řidič odjel, registrační značka je často nejcennější informace, kterou můžete mít. Předejte ji policii spolu s časem, místem, popisem auta a směrem odjezdu. Čím dříve tak učiníte, tím přesnější mohou být další kroky.
Podpis na záznamu není formalita, kterou lze obejít mávnutím ruky. Když jeden z účastníků odmítá spolupráci, zajistěte místo, shromážděte důkazy a nechte policii zaznamenat, co se stalo.
