Když firemní auto řídí někdo jiný než majitel
Petr dostal od zaměstnavatele služební kombi, aby mohl jezdit za zákazníky. V pondělí s ním vyrazil na schůzku, ve středu ho převzala kolegyně z obchodního oddělení a v pátek s ním vedoucí zajel pro materiál. Petr si nebyl jistý, jestli musí povinné ručení řešit sám. Auto přece řídil on a případnou nehodu mohl způsobit právě on.
Odpověď je jednodušší, než se na první pohled zdá. Povinné ručení sjednává a po celou dobu registrace vozidla zajišťuje jeho provozovatel, kterým bývá u firemního auta společnost. Zaměstnanec jako řidič vlastní smlouvu na stejné vozidlo běžně nesjednává. Jeho úkolem je řídit podle pravidel zaměstnavatele a platných předpisů, nikoli obíhat pojišťovny kvůli firemnímu vozu.
To ovšem neznamená, že je při nehodě mimo celý systém. Pojištění se vztahuje na každého, kdo odpovídá za újmu způsobenou provozem daného vozidla. Když tedy zaměstnanec při služební jízdě zaviní nehodu a poškodí cizí auto, plot nebo někomu způsobí újmu na zdraví, škoda se obvykle řeší z povinného ručení firemního vozidla.
Firma drží smlouvu, řidič nese odpovědnost za jízdu
Je užitečné oddělit dvě věci, které se často směšují. První je povinnost mít vozidlo pojištěné. Tu nese provozovatel, tedy typicky firma. Druhou je odpovědnost za konkrétní nehodu. Ta může dopadnout na řidiče, pokud poruší pravidla silničního provozu a nehodu zaviní.
Zaměstnanec tedy nemusí sjednávat vlastní povinné ručení jen proto, že služební auto používá. Současně ale není automaticky chráněný před všemi následky svého jednání. Jiná situace nastane například tehdy, když řídí pod vlivem alkoholu, bez příslušného oprávnění nebo použije auto způsobem, který odporuje podmínkám pojištění. V takových případech může pojišťovna po vyplacení škody požadovat náhradu po odpovědné osobě, případně řešit porušení povinností podle okolností nehody.
Proto má smysl, aby firma zaměstnancům jasně řekla, kdo smí vůz řídit, k jakým účelům ho lze používat a co dělat po nehodě. Nemusí jít o dlouhou právnickou příručku. Stačí srozumitelná pravidla, kontakt na odpovědnou osobu, postup při oznámení škody a připomínka, že doklady k autu nejsou totéž co pojištění.
Jak vysoké krytí musí firemní auto mít
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum 50 milionů korun za újmu na zdraví nebo usmrcení každého poškozeného a 50 milionů korun za škody na majetku celkem. Jde o minimální limity, nikoli o doporučenou hranici pro každé firemní vozidlo.
U běžného osobního auta se může zdát padesát milionů jako obrovská částka. Při vážné nehodě ale škoda nevzniká jen na jednom nárazníku. Do výpočtu mohou vstoupit dlouhodobé zdravotní následky, ztráta příjmu, péče o zraněného člověka, škody na několika automobilech nebo poškození majetku kolem silnice. U firemního auta, které jezdí často a někdy i v hustém provozu, proto dává smysl zvážit vyšší limity, než stanovuje zákonné minimum.
Povinné ručení přitom nehradí škodu na samotném firemním autě, kterou jeho řidič způsobí. K tomu slouží havarijní pojištění, případně jiné sjednané krytí. Stejně tak se vyplatí předem vědět, zda firma řeší spoluúčast a jak postupuje při poškození zaparkovaného vozidla.
Jedna krátká kontrola smlouvy může později ušetřit dlouhé dohadování.
Kdo kontroluje, že je auto pojištěné
U vozidel registrovaných v České republice si policie ověřuje pojištění podle údajů České kanceláře pojistitelů. Kontrola může proběhnout i bez zastavení auta. Firma proto nemůže spoléhat jen na to, že řidič vozí v přihrádce starou zelenou kartu nebo kopii smlouvy.
Rozhodující je, zda pojištění skutečně existuje a zda údaje v evidenci odpovídají konkrétnímu vozidlu. Problém může vzniknout například po změně registrační značky, při převodu auta, při zániku smlouvy kvůli nezaplacenému pojistnému nebo při administrativní chybě. U větší firmy se služebními auty je rozumné mít přehled o všech vozidlech, číslech smluv, splatnosti pojistného a změnách v registraci.
Při prodeji auta nebo jeho vyřazení z provozu nestačí jen zaparkovat vůz na firemním dvoře. Provozovatel musí správně vyřešit také pojištění a evidenci vozidla. Povinné ručení má trvat po dobu, kdy je vozidlo registrované a podléhá této povinnosti.
Co hrozí při nepojištěném autě
Od 1. ledna 2026 se za nepojištěný osobní automobil odvádí příspěvek za každý den bez pojištění. Sazba se pohybuje od 51 do 109 korun podle objemu motoru. U běžného auta s motorem nad 1 350 a do 1 850 kubických centimetrů činí 61 korun denně.
Samotný denní příspěvek nemusí vypadat dramaticky. Problém nastane, když se nepojištěné auto používá delší dobu nebo když s ním někdo způsobí nehodu. Vedle příspěvku může vzniknout povinnost uhradit rozsáhlou škodu z vlastních prostředků. U vážného zranění se částky rychle dostávají mimo možnosti jednotlivce i menší firmy.
Odpovědnost za sjednání pojištění tím ale obvykle nepřechází na zaměstnance jen proto, že sedí za volantem. Pokud firma předá pracovníkovi auto bez platného pojištění, selhala především v roli provozovatele. Zaměstnanec by měl pojištění ověřit podle interních pravidel, zejména když přebírá nové nebo právě převedené vozidlo, ale nenahrazuje tím povinnost firmy.
Proč může firemní škodní průběh zdražit další auta
Cena povinného ručení se neodvíjí jen od typu vozidla a objemu motoru. Pojišťovna zohledňuje také škodní průběh. Při jeho stanovení se pracuje s historií nejméně pěti a nejvýše dvaceti předchozích let. U firemního vozového parku může být rozhodující historie společnosti jako pojistníka nebo provozovatele.
Jinými slovy, nehoda jednoho zaměstnance nemusí zůstat izolovanou událostí jednoho auta. Škodní průběh se může promítnout do posuzování dalších vozidel firmy a do budoucího pojistného. Záleží na konkrétním nastavení pojišťovny a smlouvy, ale firemní vozový park se vyplatí řídit jako celek, ne jako několik nesouvisejících aut.
Prakticky to znamená evidovat nehody, řešit jejich oznámení bez zbytečného odkladu a pravidelně kontrolovat, zda limity odpovídají tomu, jak se auta používají. Jinou zátěž představuje jedno městské vozidlo na krátké trasy a jinou dodávka, která každý týden projíždí celou republikou. U služebního auta se totiž neřeší jen to, kdo právě drží volant, ale také jaké riziko na silnici firma dlouhodobě posílá.
