Zaměstnanec odjíždí firemním vozem na schůzku, na křižovatce přehlédne přednost a poškodí jiné auto. Poškozený bude řešit náhradu škody s pojišťovnou, u které je služební vůz pojištěný. Zaměstnanec kvůli samotnému řízení nepotřebuje vlastní povinné ručení.
U firemního auta je podstatné rozlišit řidiče, vlastníka a provozovatele vozidla. Od 1. dubna 2024 platí zákon č. 30/2024 Sb., podle něhož povinnost zajistit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nese provozovatel. U služebního automobilu jím typicky bývá zaměstnavatel, i když vůz vlastní leasingová společnost nebo jiný subjekt. Právě firma tedy obvykle uzavírá povinné ručení a odpovídá za to, že vozidlo může legálně jezdit na pozemních komunikacích.
Zaměstnanec nepotřebuje vlastní pojistku
Povinné ručení se váže k vozidlu a jeho provozu, nikoli ke každému člověku, který usedne za volant. Zaměstnanec proto nemusí uzavírat další pojistku jen proto, že služební auto řídí. Pojištění firemního vozu se vztahuje i na provoz v době, kdy jej řídí zaměstnanec.
To platí také tehdy, když firma dovolí používání auta pro soukromé účely. Rozhodující zůstává konkrétní rozsah sjednaného pojištění a podmínky pojistné smlouvy, nikoli to, zda řidič právě jel za klientem, domů nebo na nákup. Interní pravidla zaměstnavatele mohou soukromé jízdy omezovat, ale sama o sobě z řidiče nedělají pojistníka.
Při nehodě se z povinného ručení hradí újma, kterou provozem vozidla utrpí třetí osoby. Může jít o poškozené auto, svodidla, plot, náklad nebo jiný majetek. Patří sem také újma na zdraví či usmrcení. Pojišťovna tedy řeší především nárok poškozeného, nikoli vztah mezi firmou a zaměstnancem.
Limity nejsou jedna společná částka
Zákonné minimum činí 50 milionů korun na újmu na zdraví nebo usmrcení pro každého poškozeného a 50 milionů korun na majetkovou škodu celkem. Tato formulace má praktický význam. Limit u újmy na zdraví se posuzuje pro každého poškozeného zvlášť, zatímco u majetkové škody jde o celkový limit pro jednu škodní událost.
Při běžné nehodě dvou osobních aut se částky mohou zdát vysoké. Vážná dopravní nehoda s více zraněnými lidmi, dlouhodobou léčbou a trvalými následky však dokáže finanční rozsah škody rychle změnit. U majetkové škody zase nemusí jít jen o karoserie dvou vozidel. Do výpočtu mohou vstoupit například poškozené dopravní zařízení, nákladní automobil nebo přerušení provozu zasažené firmy.
Vyšší limit proto není pouze marketingový příplatek k pojistce. U firemního vozového parku může být rozdíl mezi zákonným minimem a vyšším sjednaným limitem významný, protože jediná nehoda může zasáhnout několik poškozených současně. Samotná existence povinného ručení ještě neznamená, že každá škoda bude pokryta bez finančního stropu.
Firemní auto není chráněné před vlastní škodou
Častý omyl vzniká ve chvíli, kdy zaměstnanec havárii zaviní a firma očekává, že povinné ručení zaplatí opravu služebního vozu. Nezaplatí. Povinné ručení slouží k náhradě škody způsobené třetím osobám, nikoli k opravě vozidla, jehož provoz je pojištěný.
Když zaměstnanec narazí do jiného auta, povinné ručení může pokrýt škodu na cizím vozidle. Poškození firemního vozu se do stejného pojištění nevejde. Firma může mít pro tyto případy sjednané havarijní pojištění, ale jde o jiný produkt s vlastními podmínkami, spoluúčastí a výlukami.
Prakticky tak mohou po jediné nehodě vzniknout dvě oddělené otázky. První se týká nároku poškozeného účastníka nehody a řeší ji povinné ručení. Druhá se týká opravy služebního auta a její řešení závisí na havarijním pojištění, odpovědnosti zaměstnance a vnitřních pravidlech firmy.
A právě tady se pojistka a pracovněprávní odpovědnost začínají rozcházet.
Kdy může pojišťovna chtít peníze zpět
To, že pojišťovna nejprve vyplatí poškozenému náhradu, nemusí znamenat, že celý účet definitivně zůstane na ní. V určitých situacích může požadovat náhradu vyplaceného plnění zpět. Týká se to zejména případů, kdy řidič vozidlo řídil bez příslušného oprávnění, byl pod vlivem alkoholu nebo drog, případně škodu způsobil úmyslně.
Pro zaměstnance je rozdíl mezi běžnou chybou za volantem a závažným porušením pravidel zásadní. Přehlédnutá značka nebo špatně odhadnutá vzdálenost typicky spadají do běžného provozního rizika, které povinné ručení řeší vůči poškozenému. Řízení bez oprávnění nebo pod vlivem návykových látek však může otevřít další finanční spor mezi pojišťovnou a řidičem, případně dalšími osobami odpovědnými za provoz vozidla.
Zaměstnavatel by proto neměl kontrolovat pouze platnost pojistné smlouvy. U služebních aut dává smysl mít jasno v tom, kdo smí vůz řídit, zda je povolené půjčení rodinnému příslušníkovi, jak se evidují nehody a kdo má povinnost nahlásit poškození. Jedna nejasná věta ve firemních pravidlech může později komplikovat posuzování odpovědnosti.
Změna provozovatele se pojišťovně oznamuje
Administrativa kolem povinného ručení nekončí podpisem smlouvy. Při změně vlastníka nebo provozovatele musí pojistník tuto změnu oznámit pojišťovně bez zbytečného odkladu. U firemních vozidel může taková situace nastat při převodu auta mezi společnostmi, změně leasingového uspořádání nebo při reorganizaci firmy.
Rozhodující není jen to, kdo má automobil fyzicky zaparkovaný před kanceláří. Pro pojištění je podstatné, kdo je veden jako provozovatel a kdo má povinnost zajistit krytí odpovědnosti z provozu. Chyba v evidenci může vytvořit zbytečné dohady právě ve chvíli, kdy dojde k nehodě.
Pojistitel na žádost vydá také prohlášení o škodném průběhu, a to do 15 dnů. Dokument může být užitečný při sjednávání dalšího pojištění nebo při změně pojistitele, protože zachycuje dosavadní průběh škod. U firmy s více vozy se vyplatí mít přehled o tom, ke kterému vozidlu a období se údaje vztahují.
Firemní povinné ručení tedy chrání především poškozené třetí osoby a zajišťuje, aby zaměstnanec nemusel mít vlastní pojistku jen kvůli služebním jízdám. Nehradí však opravu firemního auta a v případech alkoholu, drog, úmyslu nebo jízdy bez oprávnění může pojišťovna následně vymáhat vyplacené peníze zpět.
