V pondělí ráno odvezl Martin firemním kombíkem několik krabic k zákazníkovi. Odpoledne s týmž autem vyzvedl dceru ze školy a večer ještě zajel na nákup. Když mu kolega řekl, že na takové používání potřebuje „pracovní i soukromé ručení“, začal si lámat hlavu, jestli nemá něco špatně.
Neměl. Pro auto využívané služebně i pro osobní jízdy se sjednává jedno povinné ručení. Samostatná pracovní pojistka není ze zákona nutná. Potíž může vzniknout jinde: v tom, jak je vozidlo uvedené u pojišťovny a zda odpovídá jeho skutečnému provozu.
Rozhoduje provozovatel, ne každý řidič
Od 1. dubna 2024 upravuje povinné ručení zákon č. 30/2024 Sb. Povinnost uzavřít pojištění má provozovatel vozidla, nikoli člověk, který si auto pouze půjčil.
To je praktické třeba u služebního vozu. Zaměstnanec, který s ním jede za klientem nebo o víkendu na výlet, obvykle není osobou, která má povinné ručení sjednávat na vlastní jméno. Rozhodující je, kdo je vedený jako provozovatel a kdo vozidlo fakticky provozuje.
Řidič ale samozřejmě odpovídá za bezpečnou jízdu a za to, že má oprávnění vůz používat. Povinné ručení není osobní ochranný štít řidiče. Kryje odpovědnost za škodu způsobenou provozem pojištěného vozidla, zatímco škody na samotném autě řeší jiný typ pojištění.
Jedna smlouva, správně popsané použití
Majitel nebo provozovatel při sjednání uvede, k čemu vůz slouží. Pokud se autem jezdí za zákazníky, na pracovní schůzky, s materiálem a současně na běžné soukromé cesty, měl by tento smíšený režim pojišťovna znát.
Nejde o zvláštní kolonku nazvanou „povinné ručení pro práci i soukromí“. Jde o přesný popis používání vozidla. Pojišťovna podle svých podmínek zohledňuje například účel provozu, typ vozidla a další údaje, které mají vliv na riziko.
Pracovní využití může ovlivnit sazbu. Jinak se posuzuje auto, které většinu času stojí před domem, a jinak vůz, který každý den objíždí stavby, rozváží zboží nebo vozí více zaměstnanců. Rozdíl nemusí být dramatický, ale zatajení podstatné informace se nevyplácí.
Při sjednávání proto nestačí říct, že jde o „běžné osobní auto“, pokud s ním ve skutečnosti pravidelně podnikáte. Stejně tak není rozumné spoléhat na to, že se změna používání nějak ztratí mezi ostatními údaji ve smlouvě. Když se účel provozu změní, je vhodné údaje u pojišťovny aktualizovat.
Kolik musí pojištění minimálně pokrýt
Zákonné minimum činí 50 milionů korun za újmu na zdraví nebo usmrcení každého poškozeného a 50 milionů korun za škody na majetku při jedné nehodě. Nejde tedy o částku rozdělenou mezi všechny poškozené v první kategorii; limit se vztahuje na každého poškozeného.
Na papíře mohou tyto částky působit obrovsky. Dopravní nehoda s více zraněnými lidmi, dlouhodobými následky nebo vysokou majetkovou škodou ale dokáže odpovědnost rychle navýšit. U pracovně využívaného auta navíc často roste počet kilometrů i čas strávený na silnici, a tím přibývají příležitosti, kdy se něco pokazí.
Vyšší limity proto dávají smysl hlavně tam, kde vůz pravidelně cestuje, převáží dražší vybavení nebo se pohybuje v hustém provozu. Konkrétní nabídka se liší podle pojišťovny a zvolených podmínek, takže nejnižší možný limit nemusí být nejrozumnější volbou jen proto, že splní zákon.
Služební auto pro rodinu má i daňový dopad
Jestli zaměstnavatel poskytne vůz také k soukromému použití, neřeší se pouze pojistná smlouva. Zaměstnanci vzniká měsíční nepeněžní příjem ve výši 1 procenta vstupní ceny automobilu. U nízkoemisního vozidla činí tento podíl 0,5 procenta.
Tento příjem se promítá do zdanění zaměstnance. Neznamená to, že by zaměstnanec každý měsíc posílal pojišťovně další částku za soukromé kilometry. Jde o samostatnou daňovou otázku spojenou s možností používat služební vůz i mimo práci.
V praxi se tak mohou potkat tři různé věci: povinné ručení, pravidla zaměstnavatele pro používání auta a zdanění benefitu. Každá má jiný účel. Pojistka řeší odpovědnost za škodu, interní pravidla určují, kdo smí vůz řídit a k jakým cestám, a daňový režim se týká nepeněžního příjmu zaměstnance.
Škodní průběh ovlivní cenu
Při stanovení pojistného musí pojišťovna zohlednit škodní průběh nejméně za pět a nejvýše za dvacet předchozích let. Historie nehod tedy může cenu ovlivnit i tehdy, když se auto právě převádí mezi soukromým a pracovním používáním.
U firemního vozu bývá podstatné, jak je škodní průběh vedený a komu se připisuje. Zaměstnavatel by si měl pohlídat údaje při změně pojišťovny i při pořizování dalšího auta. Jedna nehoda nemusí znamenat katastrofu, opakované škody už ale mohou pojistné citelně změnit.
Martin si nakonec prošel smlouvu a zjistil, že auto je u pojišťovny vedené jako vozidlo používané pro podnikání. Soukromé cesty v ní nebyly zakázané, takže žádnou druhou smlouvu nepotřeboval. Horší by bylo, kdyby smlouva pracovní provoz vůbec nepokrývala.
Zelená karta už při jízdě po Česku obvykle není potřeba
Od 1. října 2024 se v České republice existence pojištění ověřuje online. Při běžném provozu po tuzemských silnicích proto není nutné vozit zelenou kartu jako doklad o pojištění.
To neznamená, že lze ignorovat platnost smlouvy. Online ověření pomůže při kontrole, ale nevyřeší špatně uvedený účel používání, prošlé pojištění ani nesrovnalosti v údajích o vozidle. Doklad se navíc může hodit při cestách do zahraničí nebo při řešení nehody, takže jeho elektronická verze v telefonu není zbytečnost.
U auta, které střídá pracovní schůzky, služební cesty a rodinné výlety, se vyplatí zkontrolovat hlavně tři údaje: kdo je provozovatelem, jaký účel používání je u pojišťovny uvedený a zda sjednané limity odpovídají riziku. Pojistka pak nemusí být složitější než u soukromého vozu, jen musí popisovat realitu místo hezky zjednodušené představy o autě, které jezdí pouze z domova do kanceláře.
