Auto stojí v servisu, práce se protahují a bez něj se člověk nedostane do práce, neodveze děti ani nenakoupí. Půjčovna nabídne vůz podobné velikosti a pojišťovna viníka později oznámí, že uhradí jen část nákladů. Prý byl nájem příliš dlouhý. Nebo bylo náhradní auto zbytečně drahé. Anebo poškozený údajně najel příliš málo kilometrů.
Taková situace není výjimkou. Náhradní vozidlo se v očích pojišťoven často tváří jako náklad, který je třeba co nejrychleji zkrátit. Jenže povinné ručení nemá poškozeného po nehodě postavit do horší situace, než v jaké byl před ní. Nepříjemná otázka proto zní: proč by měl člověk doplácet na cizí nehodu jen proto, že pojišťovna hledá nejkratší možnou lhůtu?
Nárok na úhradu nájmu se uplatňuje z povinného ručení viníka. Pojišťovna hradí zapůjčení srovnatelného vozidla tehdy, když je prokazatelně nutné a účelné. Nejde tedy o automatický nárok na libovolné auto z půjčovny, ale ani o laskavost, kterou pojišťovna poskytne jen při splnění vlastních interních pravidel.
Srovnatelné auto a přiměřená doba nájmu
Slovo „srovnatelné“ má v praxi větší váhu než počet koní pod kapotou. Náhradní vůz by měl odpovídat obvyklému standardu auta, které poškozený používal před nehodou. Posuzuje se jeho velikost, účel a celková úroveň. Majitel rodinného kombi nemusí přijmout malý městský vůz, pokud by se do něj nevešla rodina ani běžný náklad. Současně ale není rozumné půjčit si luxusní model, když poškozené auto patřilo do běžné nižší střední třídy.
Pevný zákonný limit neexistuje. Neplatí žádné univerzální pravidlo, podle kterého pojišťovna zaplatí přesně sedm, patnáct nebo třicet dní. Stejně tak není stanovena jednotná maximální denní sazba platná pro všechny případy. Rozhoduje přiměřenost ceny a délky nájmu v konkrétní situaci.
U opravitelné škody se náhrada zpravidla poskytuje po obvyklou dobu opravy. To není totéž jako počet dnů, po které auto skutečně stálo v servisu, pokud se oprava zbytečně protahovala například kvůli nečinnosti nebo špatné organizaci. Na druhou stranu poškozený nemůže nést následky průtahů, které sám nezavinil. Důvod prodlení je proto třeba umět doložit.
V případu vedeném pod označením II. ÚS 91/19 byla uznána doba dvaceti až jednadvaceti dnů. Neznamená to, že právě tolik dní náleží každému poškozenému. Ukazuje to ale, že soudy sledují reálnou dobu potřebnou k opravě, nikoli mechanickou hranici nastavenou pojišťovnou.
Zajímavý spor vzniká také kolem kilometrů. Pojišťovna může namítat, že náhradní vůz byl používán málo, a proto nebyl skutečně potřebný. Nejvyšší soud však v rozhodnutí 25 Cdo 1685/2024 potvrdil, že rozhodující je zachování obvyklého standardu před nehodou, nikoli počet kilometrů ujetých náhradním autem. Člověk může vůz potřebovat každý den, i když s ním podniká jen krátké trasy. Docházka do práce, odvoz dětí nebo péče o blízkého se nepočítají na kilometry tak snadno jako spotřeba paliva.
Před převzetím auta se vyplatí porovnat cenu s běžnými nabídkami podobných vozů a uschovat smlouvu, předávací protokol i doklad o zaplacení. Pojišťovna se může ptát, proč byla zvolena právě tato půjčovna, jakou kategorii auto mělo a kdy bylo možné poškozené vozidlo znovu používat. Čím méně podkladů existuje, tím snáz vznikne prostor pro krácení.
Nejčastější chybou je podepsat první nabídku bez kontroly podmínek. Některé půjčovny účtují další poplatky, například za přistavení vozu, spoluúčast nebo překročení sjednaného rozsahu. Nárok vůči pojišťovně se pak neodvíjí od toho, co půjčovna napsala na fakturu, ale od toho, zda šlo o účelný a přiměřený výdaj.
Totální škoda neznamená okamžitý konec nájmu
Mnohem ostřejší spor nastává ve chvíli, kdy pojišťovna označí vozidlo za totálně zničené. Poškozený pak často slyší, že nárok na náhradní auto skončil dnem, kdy mu bylo toto rozhodnutí oznámeno. Takový automatický postup ale neobstojí vždy.
Oznámení totální škody samo o sobě ještě neznamená, že má poškozený peníze na účtu a může si okamžitě obstarat jiné auto. Do vyplacení náhrady může zbývat další čas. Poškozený navíc musí řešit prodej zbytků havarovaného vozu, administrativu i samotný výběr náhrady. Jestliže dosud nemohl disponovat vyplacenou částkou a obstarat si jiné vozidlo, může nárok na nájem pokračovat i po oznámení totální škody.
Ústavní soud se touto otázkou zabýval v nálezech I. ÚS 3831/17 a I. ÚS 2932/20. Z jejich závěrů plyne, že pojišťovna nemůže nájem ukončit pouhým datem ve svém oznámení, aniž by zohlednila skutečnou situaci poškozeného. Papír s verdiktem „totální škoda“ nenahradí auto a sám o sobě nezajistí peníze na nové.
V konkrétním případu I. ÚS 2932/20 se řešilo devatenáct dní nájmu za 700 korun denně, tedy celkem 13 300 korun. Částka nepůsobí jako extravagantní výdaj za luxusní vůz, přesto může pojišťovna náhradu krátit, pokud poškozený neprokáže nutnost delšího nájmu nebo si vybere nepřiměřeně drahé auto. Právě důkazní stránka často rozhoduje o tom, zda poškozený dostane celou částku, nebo jen její část.
Rozumný postup začíná oznámením škody a žádostí o náhradní vozidlo. Není nutné čekat, až pojišťovna všechno sama nabídne. Poškozený by měl popsat, k čemu auto potřebuje, doložit stav svého vozu a uchovat komunikaci se servisem i pojišťovnou. Jakmile je oprava hotová nebo byla vyplacena částka umožňující obstarání jiného auta, důvod nájmu obvykle končí.
Pojišťovna má právo kontrolovat účelnost nákladů. Nemá však právo proměnit náhradu škody v překážkový běh, při němž se poškozený musí obhajovat za každý den a každý ujetý kilometr. Když někdo přijde o auto vinou druhého řidiče, náhradní vůz není odměna za trpělivost. Je to prostředek, jak udržet běžný život v chodu, dokud se následky nehody skutečně nevyřeší.
