Představte si běžné pondělní ráno. Řidič nastartuje, zkontroluje aplikaci s objednávkami a vyrazí pro prvního cestujícího. Smlouvu o povinném ručení uzavřel před několika dny, takže má za to, že je všechno v pořádku. Jenže platbu poslal pozdě večer a pojišťovna ji zatím nemá připsanou na účtu. Právě v takové chvíli může vzniknout problém.
Vozidlo taxislužby musí mít povinné ručení stejně jako jakékoli jiné registrované motorové vozidlo. Samotný fakt, že auto vozí platící zákazníky, nemění základní povinnost být pojištěný. Mění však nároky na pečlivost. Taxi bývá na silnici prakticky každý den, často mnoho hodin, a každá mezera v pojištění tak představuje zbytečné riziko.
Od 1. dubna 2024 činí minimální zákonné limity 50 milionů korun na každého poškozeného při újmě na zdraví a 50 milionů korun na majetkové škody celkem. Nejde o částku, kterou by pojišťovna vyplatila automaticky každému cestujícímu. Jde o nejvyšší rozsah, do kterého za provozovatele hradí oprávněné nároky podle okolností konkrétní nehody.
Rozdíl mezi oběma limity je praktický. Při srážce může být zraněno několik lidí a limit za újmu na zdraví se posuzuje u každého poškozeného zvlášť. U škod na majetku se naopak částka 50 milionů korun vztahuje na všechny poškozené dohromady. Do jedné nehody se přitom nemusí zapojit jen dvě auta. Poškozený může být také plot, dopravní zařízení, zaparkované vozidlo nebo vybavení provozovny.
Vyšší limit může působit jako rozumná pojistná rezerva, zejména u auta, které denně najede desítky nebo stovky kilometrů. Zákonné minimum však zůstává právě na uvedených částkách. Při sjednávání je třeba pojišťovně říct, že bude vůz používán pro taxislužbu. Pojišťovna potřebuje znát skutečný způsob využití vozidla, ne jen jeho značku, model a objem motoru. Taxi není soukromé auto, které jednou za měsíc jede na nákup.
Velkou změnu přineslo 1. října 2024. Povinné ručení je od tohoto data účinné až ve chvíli, kdy je pojistné připsané na účet pojišťovny. Uzavřená smlouva sama o sobě nestačí. Kdo ji podepíše v pátek, ale zaplatí až v pondělí, nemůže automaticky počítat s tím, že je po celý víkend krytý.
Nejbezpečnější postup je zkontrolovat datum splatnosti a platbu odeslat s dostatečným předstihem. U nové smlouvy se vyplatí ověřit si také správné číslo účtu a variabilní symbol. Chyba v platbě může znamenat, že peníze sice odejdou, ale pojišťovna je nedokáže přiřadit ke konkrétní smlouvě. Řidič pak vidí odeslanou platbu ve svém bankovnictví, zatímco pojištění ještě nemusí být účinné.
Při změně pojišťovny je proto rozumné hlídat dvě věci najednou: kdy končí stará smlouva a kdy skutečně začíná nová. Mezera dlouhá jediný den se nevyplatí podcenit. U soukromého auta může jít o přehlédnutí, u taxislužby se k tomu přidává podnikatelský provoz, zákazníci a odpovědnost za bezpečnou přepravu.
Za každý den, kdy je registrované vozidlo bez povinného ručení, se platí České kanceláři pojistitelů příspěvek podle objemu motoru. U motoru do 1 350 cm³ činí 51 korun za den, do 1 850 cm³ je to 61 korun, do 2 500 cm³ 83 korun a u motorů nad 2 500 cm³ 109 korun denně. K tomu se připočítávají paušální náklady ve výši 300 korun.
Na první pohled nemusí denní částka vypadat hrozivě. U taxi ale stačí několik týdnů bez pojištění a účet začne růst. Například u vozu s motorem o objemu 2 000 cm³ představuje deset dnů 830 korun, k nimž se přidá paušál 300 korun. Celkem tedy 1 130 korun. Při delším provozu už nejde o drobné, které by se ztratily v běžných nákladech na palivo a servis.
Příspěvek za nepojištěné vozidlo navíc neřeší škodu způsobenou nehodou. Pokud řidič bez pojištění havárii zaviní, poškozený může dostat náhradu z garančního systému, ale vyplacené peníze se následně mohou vymáhat po odpovědné osobě. U nehody se zraněním se částky mohou vyšplhat velmi vysoko. Chybějící pojištění tak není jen administrativní nedostatek, nýbrž přímé finanční ohrožení provozovatele.
Povinné ručení však není jedinou podmínkou legálního provozu taxi. Vozidlo musí být zapsané v evidenci vozidel taxislužby a označené evidenční nálepkou. Za vydání nálepky se platí správní poplatek 500 korun. Nálepka tedy nesouvisí s pojištěním, ale ukazuje, že vůz splňuje další požadavky spojené s provozem taxislužby.
Je dobré tyto dvě oblasti oddělit. Auto může mít platné povinné ručení, ale přesto nemusí být připravené k legálnímu poskytování taxislužby, pokud chybí zápis v evidenci nebo evidenční nálepka. Stejně tak může být vůz řádně vedený jako taxi, ale bez účinného pojištění nesmí vyjet. Jedna povinnost nenahrazuje druhou.
Řidič už navíc nemusí při jízdě vozit zelenou kartu. V České republice se od 1. října 2024 platnost povinného ručení ověřuje elektronicky. To zjednodušuje běžnou kontrolu, ale neodstraňuje potřebu mít pojištění skutečně sjednané a zaplacené. Chybějící papírový doklad tedy není problém, neplatná smlouva ano.
Před převzetím první objednávky se vyplatí projít jednoduchou kontrolu: ověřit, že je vůz zapsaný v evidenci taxislužby, že má evidenční nálepku, že smlouva odpovídá používání auta pro taxi a že pojistné už dorazilo na účet pojišťovny. Zabere to pár minut. V provozu, kde člověk řeší cestující, navigaci a dopravu, se právě na takovou drobnost zapomíná nejčastěji – a účet za jedinou mezeru může být nepříjemně dlouhý.
