Kdo zaplatí škodu, když kurýrní dodávka při rozvozu zboží zdemoluje několik aut a jeden člověk skončí v nemocnici? Řidič, majitel vozu, nebo firma, která dodávku provozuje? A stačí na takovou situaci nejlevnější povinné ručení, které projde zákonnými požadavky?
Od 1. října 2024 platí nová pravidla podle zákona č. 30/2024 Sb. Povinné ručení sjednává provozovatel vozidla, nikoli řidič. To je praktický rozdíl, na který se u firemních a kurýrních vozů snadno zapomene. Provozovatelem může být podnikatel nebo firma, která dodávku používá k práci, i když je vůz napsaný na jinou osobu nebo je pořízený na leasing. Řidič, který si auto jen převezme do směny, smlouvu obvykle neřeší.
Zákonné minimum činí 50 milionů korun na každého poškozeného při újmě na zdraví a 50 milionů korun na majetkové škody celkem. Na papíře to vypadá jako vysoká částka. U kurýrní dodávky však může být takové minimum spíš spodní hranicí než rozumným nastavením. Jedna nehoda v městském provozu může zasáhnout několik vozidel, výlohu, fasádu nebo veřejný majetek. K tomu se přidává léčba, ušlý příjem a dlouhodobé následky zranění.
Pro pracovní dodávku kurýra bych proto nastavil minimálně limit 100/100 milionů korun. První číslo se vztahuje na újmu na zdraví, druhé na majetkové škody. Vyšší limit není zbytečný luxus, ale ochrana před situací, kdy se náklady vyšplhají nad zákonnou hranici a zbytek by musel řešit provozovatel z vlastních peněz. U soukromého auta může být volba minima otázkou rozpočtu. U auta, které každý den vydělává a pohybuje se v hustém provozu, je to mnohem riskantnější kompromis.
Nejčastější chyba přitom nevzniká při výběru limitu, ale už při vyplňování účelu používání vozidla. Do smlouvy je potřeba uvést skutečné využití, tedy podnikání nebo kurýrní a doručovací služby. Nestačí označit dodávku jako běžně používané vozidlo a doufat, že si rozdílu nikdo nevšimne. Pojišťovna si může při likvidaci škody ověřovat, jak a proč se vůz v době nehody používal.
Jestli je dodávka ve skutečnosti nasazená na rozvoz zásilek, pravidelné pracovní jízdy nebo doručování pro zákazníky, musí tomu odpovídat pojistná smlouva. Neuvedené komerční použití může vést ke krácení pojistného plnění nebo k regresu. V takové chvíli se z ušetřených peněz za levnější smlouvu stává velmi drahá sázka. Člověk možná ušetřil několik tisíc korun ročně, ale při vážné nehodě může řešit částku v řádu statisíců či milionů.
U firem s více vozy je rozumné zkontrolovat každou smlouvu zvlášť. Nestačí předpokládat, že když byla správně pojištěná jedna dodávka, platí stejné nastavení i pro další. Rozhoduje konkrétní provozovatel, konkrétní vozidlo i způsob jeho využití. Změna z běžného provozu na kurýrní službu by se měla pojišťovně oznámit, stejně jako změna provozovatele nebo jiná podstatná změna v používání vozu.
Povinné ručení ovšem chrání především ostatní účastníky provozu. Uhradí škody, které provozem dodávky způsobíte třetím osobám. Neznamená to, že automaticky zaplatí poškození samotné dodávky, její krádež nebo ztrátu převážených zásilek. Tady vzniká další nepříjemná otázka: Co se stane s balíkem, který byl v autě při nehodě zničený nebo ukradený?
Odpověď se v základním povinném ručení skrývat nebude. Zásilky nejsou automaticky pojištěné jen proto, že se vezou v pojištěné dodávce. Jejich ochranu je potřeba řešit samostatně podle charakteru podnikání, smluv s odesílateli a odpovědnosti dopravce. Jiný režim může platit pro vlastní zboží, jiný pro zásilky zákazníků a jiný pro cenné nebo zvlášť citlivé věci. Kdo si tyto vrstvy zamění, může mít dobře nastavené povinné ručení a přesto zůstat bez ochrany u nejdražší části celé přepravy.
Stejně tak se nevyplatí automaticky předpokládat, že povinné ručení pokryje škody vzniklé při manipulaci se zásilkou mimo samotný provoz vozidla. Pád balíku při nakládce, poškození zboží v depu nebo záměna zásilky nemusí být pojistnou událostí z dopravního provozu. Kurýrní firma by proto měla oddělit pojištění vozidla od pojištění odpovědnosti související s přepravou a doručováním.
Od 1. října 2024 se v Česku povinné ručení ověřuje online. Při jízdě po českých silnicích už řidič nemusí vozit zelenou kartu. To ale neznamená, že může vyrazit bez platného pojištění nebo bez údajů, podle kterých lze vozidlo a smlouvu dohledat. Provozovatel by měl mít přehled o platnosti smluv a řidičům předat informace potřebné pro případ nehody. Při cestách do zahraničí se mohou pravidla pro prokazování pojištění lišit, takže tam je vhodné ověřit požadavky konkrétní země předem.
Na nastavení smlouvy se vyplatí dívat očima člověka, který dodávku používá každý den, ne jako na formalitu při přepisu auta. Kurýr se pohybuje v kolonách, couvá u ramp, zastavuje v úzkých ulicích a někdy řeší několik úkolů najednou. Stačí malá chyba a škoda se netýká jen odřeného nárazníku. Osobně bych byl u kurýrní dodávky opatrnější než u rodinného auta právě kvůli tomu, že pracovní provoz násobí počet situací, ve kterých se něco může pokazit.
Před podpisem smlouvy proto dává smysl projít hlavně roli provozovatele, účel používání, limity nejméně 100/100 milionů korun a rozsah ochrany převážených zásilek. Nejlevnější nabídka může vypadat dobře do chvíle, než se ukáže, že počítala s úplně jiným způsobem provozu, než jaký kurýrní dodávka skutečně každý den zažívá.
