Kamarád mi nedávno vyprávěl, jak si chtěl po večerech přivydělat jízdami přes platformu. Auto měl pojištěné několik let, pojistku řádně platil a byl přesvědčený, že tím je všechno vyřešené. Teprve při vyřizování formalit zjistil, že auto používané pro placenou přepravu není pro pojišťovnu totéž jako vůz na běžné soukromé ježdění.
Právě tady se často láme rozdíl mezi klidným podnikáním a velmi nepříjemným překvapením po nehodě. Povinné ručení sice musí mít každé registrované vozidlo, ale jeho nastavení se odvíjí také od toho, jak auto skutečně používám.
Kdo povinné ručení sjednává
Povinné ručení sjednává provozovatel vozidla. Není to automaticky řidič, který si auto půjčil, ani člověk, který zrovna sedí za volantem.
Když tedy řídím vlastní auto, řeším pojištění jako jeho provozovatel já. Když jezdím s vozem rodiče, partnera nebo třeba firmy, povinnost se váže na provozovatele uvedeného v registru. Samotné půjčení auta tuto odpovědnost na řidiče nepřenáší.
Tohle rozlišení může působit jako právnický detail, ale v praxi je zásadní. Řidič může mít oprávnění řídit a může být uvedený v pojistné smlouvě, přesto tím nenahrazuje povinnost provozovatele zajistit platné pojištění.
Od 1. dubna 2024 platí zákon č. 30/2024 Sb. a minimální limit povinného ručení při újmě na zdraví činí 50 milionů korun na každého poškozeného. U placené přepravy bych na nejnižším možném limitu zbytečně nešetřil. Nehoda s cestujícím nebo několika dalšími účastníky může mít výrazně vážnější následky než běžný ťukanec na parkovišti.
Jak pojišťovně popsat jízdy přes aplikaci
Vlastní auto používané pro Uber nebo Bolt bych pojišťovně neuvedl jako běžné soukromé vozidlo. Správné označení odpovídá taxislužbě nebo komerční přepravě.
To platí i tehdy, když jezdím jen několik večerů týdně. Rozhodující není, kolik hodin strávím za volantem, ale k jakému účelu vůz používám. Auto převážející platící zákazníky má jiný provozní charakter než vůz, kterým jezdím do práce a na nákup.
Při změně využití je potřeba pojišťovnu informovat. Nestačí spoléhat na to, že se nic nestane, a doufat, že rozdíl nikdo nebude řešit. Při škodní události se může ukázat, že údaje v pojistné smlouvě neodpovídaly skutečnému provozu.
Já bych si předem nechal potvrdit, jak pojišťovna konkrétní typ využití zapíše do smlouvy. Telefonát nebo e-mail zabere pár minut. Oprava následků špatně nastaveného pojištění může trvat mnohem déle a stát podstatně víc.
U některých řidičů vzniká zmatek také kvůli tomu, že platforma zprostředkovává objednávku, platbu i komunikaci se zákazníkem. To ale samo o sobě neznamená, že moje vlastní povinné ručení odpadá. Vozidlo musí být pojištěné podle českých pravidel a provozovatel musí mít vyřešené své povinnosti.
Co potřebuji pro Uber a podobnou přepravu
Uber v České republice vyžaduje licenci řidiče taxislužby, zápis auta v registru vozidel taxislužby, evidenční nálepku a platné pojištění vozidla. Povinné ručení je tedy jen jedna část celé skládačky.
Před první jízdou bych si připravil doklady k autu, ověřil zápis v registru a zkontroloval, že pojistná smlouva skutečně odpovídá taxislužbě nebo komerční přepravě. U Boltu je praktický princip stejný: auto nepoužívám jen pro osobní potřebu, a tomu musí odpovídat dokumentace i komunikace s pojišťovnou.
Připojištění není povinné, ale u auta určeného k výdělku o něm přemýšlím jinak než u vozu, který většinu týdne stojí před domem. Havárie, krádež nebo poškození mohou znamenat nejen náklady na opravu, ale také několik dnů bez příjmu. Povinné ručení hradí újmu způsobenou jiným, neopravuji jím automaticky vlastní auto.
Podmínky připojištění se liší podle smlouvy. Proto bych si před podpisem přečetl, zda pojištění počítá s komerčním využitím, jaké má výluky a zda neomezuje některá plnění při provozu taxislužby. Levnější pojistka může vypadat dobře na začátku, ale špatně zvolený produkt se pozná až ve chvíli, kdy ho potřebuji.
Mezera v pojištění může bolet
Registrované auto musí být pojištěné nepřetržitě. Mezi dvěma smlouvami nesmí vzniknout jediný den mezery.
To je důležité třeba při změně pojišťovny, prodeji auta nebo dočasném přerušení jízd. Když starou smlouvu ukončím dřív, než začne nová, vozidlo může zůstat bez povinného ručení, i když s ním fyzicky nikam nejedu.
Za dobu bez pojištění může Česká kancelář pojistitelů vymáhat zákonný příspěvek. Nejde tedy jen o formální problém v evidenci. Krátká mezera se může proměnit v nepříjemný účet, který by šel snadno odvrátit návazností smluv.
Při přechodu k jiné pojišťovně si proto hlídám přesné datum začátku nové smlouvy. Nestačí, že mám žádost o pojištění odeslanou nebo že mi někdo po telefonu řekl, že je vše vyřízené. Rozhoduje skutečný vznik pojištění.
Zelená karta a kontrola pojištění
Od 1. října 2024 se v České republice povinné ručení ověřuje online. Při běžné silniční kontrole už nemusím fyzicky předkládat zelenou kartu.
Doklad bych ale úplně nezahazoval. Může se hodit při nehodě, při cestách do zahraničí nebo při řešení údajů s pojišťovnou. Pro českou silniční kontrolu však rozhoduje online ověření platného pojištění.
U řidiče Uberu nebo Boltu bych měl v telefonu také kopie důležitých dokumentů a kontakt na pojišťovnu. Ne proto, že by aplikace nahradila doklady, ale protože hledat číslo smlouvy mezi papíry po nehodě je přesně ten druh drobnosti, který dokáže zbytečně zvednout stres.
Kdybych měl začínat znovu, nejdřív bych si sepsal, kdo je provozovatelem auta, k čemu se bude vůz používat a od kdy má komerční provoz začít. Teprve potom bych vybíral pojistku. U vlastního auta pro Uber nebo Bolt totiž nejde jen o to mít nějaké povinné ručení, ale mít ho nastavené podle skutečného života auta.
